Úroční
Úroční = k úroku náležející, Zins-. Ú. plat, D., Půh. II. 242., V., vejce, peníze, předivo, V., lichva, Lom., smlouva (vz Em- fyteuse), Us., kniha (Rodelbücher, vz Vš. Jir. 361. ), míra, kvitance, J. tr., kupony, daň, sazba (taxa). Šp. Odkázání n. odkázka platu úročního (od někoho k někomu). Er. Ú. bezpečnosť jistiny, Anlagesicherheit des Kapitals. Dch. Štědře nadal kaplu úročními lidmi. Vz Úročník. Bdl. Ú. člověk = pod- daný, který pánu svému úroky platiti po- vinen byl. Pal. Rdh. I. 178. Vz Úročiti. V 15. století bylo pravidlem, že nezemanští rolníci v Čechách drželi pozemky své prá- vem zákupním, německým neboli purkrecht- ním. Podstata jeho záležela v tom, že ve- licí statkáři světští i duchovní, rozprodavše dědiny své za hotové peníze mezi kmetcí lid, smlouvami při tom (s počátku jen s po- volením královým, později volně a valně) uzavíranými vymiňovali sobě z nich po- každé jisté a určité úroky buďto v penězích toliko, buď spolu i v naturaliích a robotách (pročež také sedláci vůbec lidmi úročnými sluli); mimo to zůstavovali sobě panství nad nimi t. j. právo a povinnosť ochraňo- vati je, začež bylo v obyčeji přinášeti jim v určité doby všeliké dárky, pod jmenem pocty neb poklony. Pal. Dj. V. 1. 266. (Šd. ). — čím: ukázka pokladniční úročná třemi ze sta. Er. — Ú., na Slov. = nájemní, Pacht-. Ú. list, mlýn, pán, plat, statek, smlouva. Bern. — Ú. koření (úročník). Us. Cf. Sbtk. 318. — Ú. = výroční. Na každý den kromě neděle h svátkóv ú-čních. Vš. Jir. 161. Ú. modlitby. Arch. III. 216.