1. Úročník
1. Úročník, a, m. = úrok platící, poplat- ník, úroční sedlák, der Zinsmann, Zinsbauer. Gl. 350., Výb. I. 805., Pr. měst., Brikc. Cf. Úročiti a Úroční. Učinil jest z nich Šalo- mún robotné ú-ky. Bj., BO. A to aby bylo ú-kům na úrocích sraženo pro polehčení té příliš zhubené chudiny. Pal. Dj. III. 3. 136. — Ú. = kdo od úroku živ jest, důchodník, der Rentirer. — Ú., na Slov. = nájemník, der Pächter. Bern.