Uroubiti
Uroubiti, il, en, ení; uroubati, urub- nouti, bnul a bl, ut, utí; urubovati = usek- nouti, abhauen, abschneiden, vereiteln. — abs. Mluví nezpůsobně, co by uruboval. Hnka. —co. Hlavičky urubala, pod okénko zakopala. Sš. P. 168. — komu odkud. Urubnite umě z kyty (masa). Na Mor. a ve Slez. Šd. — co komu: hlavu, Troj., pravý palec. Dal. 26. Ruce, nohy jí urúbal, černé oči jí vylúpal. Sš. P. 165. — čím: mečem. — co kde: sosnu v horách u. Ráj.