Uručený
Uručený; -en, a, o, verbürgt, sicherge- stellt. U. věc. J. tr. A což tuto vypovie- dáme, to aby sobě pod základy mezi nimi uručenými držali obostranně. Arch. II. 293. Aby se spolu pokojně zachovali a to pod týmž základem, jakož jsú uručeni. Ib. IV. 322. Jan Škola farář z Pšova uničen pod 10 kop. se postaviti. Jdn. 79. — proti komu. Proti němu že jsú všichni u-ni. NB. Tč. 151.