Uručiti
Uručiti, il, en, ení; urukovati, uručovati = rukojměmi n. základem zjistiti, Bürgschaft leisten, verbürgen, sicherstellen; rukojmím býti, für Jemanden bürgen, Bürgschaft lei- sten; zavázati, ujistiti sobě, verbinden, sich versichern. Jg. — abs. Ti, kteří k men- šímu soudu pohánějí z 10 hřiven bez lotu, nemají urukovati. Vl. zř. 44. Tehdy povinen bude muž její uručiti. Zř. F. I. T. VII. Uručiti povinen jest, kdo z větší summy pohání, nežli sám má. Zř. zem. Jir. C. 24. U. byli povinni neusedli a přespolní. Vz Zř. zem. Jir. B. 47. Žalobník má u. Vš. Jir. 63. Pakliby sirotci byli a ona (vdova) s nimi se živiti chtěla, má jí to příno býti, když uručí, aby jim i sobě statku nemrhala. 1525. Chce-li toho prázden býti, nechť najprv do- koná, což jest uručil. NB. Tč. 259. — co, koho. Dal listinu řádně u. Sych. U. něco. Aug. 7. Vz Rukojmě. Tehdy jest fojt přišel s konšely, aby Javorníčka uničili. NB. Tč. 93. — co na jak dlouho. I našla jemu dědina, aby jemu 10 zl. dali; i u-li jemu to do dvú nedělí. NB. Tč. 128. proč proti komu. Žádný pohnaný proti póvodu urukovati pro škody nemá. Vš. Jir. 69. — (co) komu. Arch. II. 292. U. právu (když žalobník jisté peníze složiti musí pro jistotu práva a pro škody). Otec statku dětí svých po komkoli jim přišlého chtěl-liby v spra- vování a v užívám vzíti, ten jim uruč. Kol. 66. Poručník sirotkům uruč. Vl. zř. 460., Jg. Já jsem mu to uručil. Ros. Peníze někomu u. Bern. U. někomu něco něčím. J. tr. pro co. Kdo pohání, pro škody uruč. Boč. Pro škody a náklady u., die Kosten ver- bürgen. J. tr. — co mezi kým jak. Pokoj mezi stranami uničen pod pokutou 14 tisíc. V. — co, koho čím, kým. Kým mi chceš tu smlouvu u. ? Tur. kr. Rukojmím co u. D., Pref. Nejsú-li bohatí, uručte dobrými rukojměmi všecku rudu. CJB. 357. U. ně- komu něco něčím. J. tr. Druhá strana ne- majíc kým u.; Jakož sú sobě s uobú stranú přátely uničili a jistotu učinili; A to jest u-čil kněz Jindřich tak učiniti těmito oso- bami; To jest u-čil pan Vilém těmito ru- kojměmi. Arch. I. 229., 413., IV. 195. (Šd. ). Leč nám u-čí dobrým člověkem. NB. Tč. 139. U-čil Matějem kovářem ty peníze Mar- tin. NB. Tč. 259. Právo dědinné u. lidmi v té dědině. Tov. 107. — zač: za držení smlouvy. J. tr. — za koho čím. Já jsem ho n. za něho mým celým statkem uničil (zaručil). Ros. Urukovati se nemělo za mor- déře, loupežníka a psance. Vz Zř. zem. Jir. R. 29. — nač. Císař prvé uničil na zdržení (té smlouvy), potom napomenul i krále, aby uručil. Tur. kr. z čeho. Kdož pohání z vice nežli sám má, ze škod má u. Nál. 212. Kdož pohání na zemi nemaje, má pro škody u. Nál. 212. — oč. Osoba přespolní domácímu, chtě ho viniti, o škody uruč. Kol. 13. — jak. Kdož pak kterým měst- ským neb sedlským člověkem chce jist býti, má jej pod základem u. Tov. 112. U. něco pod slušný základ. Vl. zř. 437. A oni jsú u-li pod 52 hřivnami, že to naň chtie do- vésti; Že jsú sě oni toho dluhu jistci udě- lati a jemu ten dluh v hotové penieze u. moseli; A oni pojiali jsú jej a vedli do jeho domu a u-li nás v pokoj. NB. Tč. 91., 265., 274. Kdožby koho zabil a měl toho jakou výmluvu, volaje se na právo, má u. pod slušný základ (mit einem Pfande sicher- stellen), aby ku právu dostál. VI. zř. 437. k čemu (oč). U-ni jsou k dostání práva za Duchka z Hostivice od kněze Jana: Jan Bakalář soukeník z Nového města, Jiřík Sklenář o 10 kop. Jdn. 76. Ku kterémus purkrechtu u-čil mlynáři o tu hřivnu? NB. Tč. 152. U. k dosti učinění smlouvě, die Einhaltung des Vertrages verbürgen. J. tr. — že. Aby poručník u-čil, že pán jeho, což on vede, přijme. CJB. 381. — se za koho. Ktož nechce práce zbýti, uruč se za druhého. Prov. Smil., Mus., Č. M. 346.