Urvati
Urvati, urvu, al, án, ání; urývati, urvá- vati = rvaním odtrhnouti, ab-, wegreissen, abraffen; uprati, abpügeln. — co, koho: vládu, úlohu, Dch, ovoce. Ráj. Co jeden (jen) urvala. Sš. P. 196. On ho urval (upral). Ros. Dy jo te ruže urvjem (kdy já tu růži urvu), musim być tvoja. Brt. P. 151. — koho kam: v leb. — co odkud: kámen ze (se) skály, od skály. Us. Och dalas mi ju, dala, vršek z ní's urvala. Sš. P. 373. — čím: pakou. — se, co kde. Nedá se na něm nic u. Sych. Uvinul se po jablůnce, urval jabko na halúzce. Sš. P. 38. Ptáci mezi sebou se urvali. Jg. — co komu. Smrť nám jej urvala. Us. Dch. Byl pávek, byl maly, ale ušlechcily a urval tam Mari- jance fortušek červený. Sš. P. 381. — se odkud. Pes se urval s řetězu. Us. Tč. — se na koho, losgehen, ihn anfahren. Us. Mtl.