Úřad
Úřad (ouřad, vz Ú v náslotví), u, úřadek, dku, úřadeček, čku, m. Ú. = moc řádu n. povinnosti k držení někomu svěřená, povo- lání k držení řádu, povinnosť, služba, das Amt, die Pflicht, Verrichtung, Stelle, der Dienst, Posten. Jg. Ú. v širším smyslu = plnomocenství a spolu i povinnosť, vzne- šené od vyšší osoby neb moci k vykoná- vání určitých prací; v užším smyslu soubor služeb vložených na někoho od státu k do- cílení veřejných účelů. S. N. II královský, městský, Ros., slavný, Har., důstojný, V., prázdný n. uprázdněný n. nedosazený. D., krajský, nejvyšší soudní dvorský, důcho- denský (důchod), čtveropanský, šestipanský, desítipanský, purkrabský, potravní, zbro- jenský (zbrojnictví), dotazný, vrchní, obro- čenský, šrotovní, D. (Jg. ), soukromý, ve- řejný; politický (místodržitelství, krajský, okresní), soudní, policejní, čestný atd., S. N., zádušní, vyšší, vrchní, nižší, doptávací, Us., přenosní (delegovaný), schovací (Depositen-), celní, dědičný, výběrčí, finanční, fiskalní, rybní, porybní (Fisch-), porybenský (pory- benství, 1660. ), celní komercialní, Kommer- cialzollamt, s platem (besoldetes A. ), laza- retní, Lazareth-, prostřední, Mittel-, stoliční, Stuhlbehörde, knihovní (veřejných knih, Ta- bularbehörde), ústřední (Centralstelle), dvor- ský (Hof-), dvorní výplatní úřad (Hofzahl-), trestní, lesní, lesnický, vojenský, hlavní, ve- dlejší, dvorský, právní, komorní, obroční n. obročnický, kostelní, zemský, učitelský, celní na čáře, podřízený, podkomořský, místní, listů průvodních, poštovní, vládní, říšský, důchodní, přehledací (Revisions-), soudcovský, solní (nad solí), lodní, námoř- ský, ú. bezpečnosti, představený, dostavo vací n. dostavující (Stellungs-), kolkovní, taxovní, dalekopisní, telegrafický, umrlčí, hospodářský, k vyjednávání pozůstalosti (Verlassenschaftsabhandlungsbehörde), poru- čenský, sirotčí, hor viničných, výplatní, příslušný, zatímní (provisorní), J. tr., odev- zdávací, Abgabs-, upravovací, Adjustier-, správní, Administrations-, poukazující n. poukázky dávající, pivní, popisný, opatro- vancův, výpravný, dotazný (dotazovna), po- mezní celní, pomocný, loterní, tržný, nad měrami, mincovní, místní, patrimonialní, uby- tovací, státní, berničný, důchodkový, poplat- kový, opatrovací (Verpflegs-) prodávací (Ver- schleiss, - ), poručenský, výplatný, civilní, sta- vební, Šp., ke sbírání psaní (sbírka psaní. Ml. ), J. tr., lovčí, lovcovský (Jägermeister- amt), Šp., úřad k obstarávání míst služeb- ních (místa obstarávací), podací (Aufgabe-), zástavní (Pfandleihe-), cejchovní (Aich-). Dch. Ú. vojenský: kassovní, obecný vojen- ský výplatný ú. ve Vídni, zatínaná voj. po- kladnice, zemská hlavní pokladnice, berniční a sběrací kasa, polní operační pokladnice, velitelství doplňovacího okresu; pevnostní, srubní velitelství; místní velitelství, vojen- ský soud; brigadní, divisní velitelství; sta- vební vojenský; dělostřelecký (generalní dě- lostřelecké dozorství, dělostřelecké ředitel- ství); vojensko-zdravotní úřad. Rf. Cf. S. N. v článku: Vojsko. Čsk. Úřad duchovní, světský; duchovní: farní, konsistoř; svět- ský: vojenský, státní, zemský, obecní; státní: a) politický (vz na hoře), b) soudní (okresní a krajští soudové, zemský úřad soudní, vrchní zemský soud), vz Soud; c) finanční (berniční, okresní finanční direkce, zemské finanční ředitelstvo, ú. celní); obecní (ú. představeného obce a městský, okresní zastupitelstvo, zemský výbor). Pt. Ú. pod- řízený má titul: c. k. slavný, veleslavný. Vz Ministerstvo, Místodržitelství, Soud, Ge- neralní velitelství, Finanční ředitelství, Titul, Zříz. zem. Jir. 480. (index). Žádosť úřadu, dychtění po ú-dech; chtivý ú-du, dychtící po úřadech; tvůj ú. jest; k tvému úřadu náleží (tvá jest povinnosť); na ú. koho vsa- diti, posaditi, dosaditi; ú. na koho vzložiti, vstrčiti; úřad komu poručiti, dáti, svěřiti; k ú-du komu dopomoci; k ú-du přijíti, po- výšenu býti; nad úřadem nějakým ustano- ven býti; ú-du dojíti; ú. spravovati; biskup- ský ů. na sobě nésti; ú. na se vzíti; s ú-du koho složiti; ú-du koho zbaviti; z úřadu vypadnouti; s úřadu svrženu býti; o úřad připraviti; ú. odníti; ú-du sprostiti; úřadu odjetí, zbavení; s ú-du složení; z moci ú-du svého něco učiniti; tvůj ú. to s sebou nese, přináší, tomu chce; k ú-du někoho připu- stiti. V. K ú-du koho povolati; ú. přijíti, konati, říditi, vésti; ú-du dosti činiti; ú-du svého hleděti; na úřadě býti; úřad míti; v moci a ú-dě býti; přední ú. míti; ú. na sobě míti; na úřadě seděti. Ros. Na úřad číhati; ú. vyběhati, vylouditi; ú-du někoho představiti; ú. zadati; ú. s věrností zastati, zastávati (vz doleji); v úřadě svém pochy- biti, poblouditi, přehlídnouti; úřad tvůj tě k tomu zavazuje. D. Ú. s sebe složiti; ú-du se vzdáti, ú. vzdáti. J. tr. Vzali mu ú. (ose- kali mu brky). Mus. Kdo úřadu nemá (sou- kromý). Jel. Ú. vykonávati, systemisovati (spořádati), na jiné místo přenésti, někomu svěřiti, skutečně (definitivně) osaditi, J. tr., odevzdati, upraviti, ztratiti, ujati, zastupo- vati, někomu propůjčiti, svěřiti; na úřad nastoupiti, do úřadu choditi. Šp. Tajnosť úřadu (úřední); vedení, sídlo, J. tr., správa, spravování, odevzdání, ztráta, nález, sku- tečné osazení, představený úřadu, ujetí se ú-du. Šp. Žádati pomoci od ú-du n. úřadu za pomoc; ustoupiti z ú-du, odstoupiti od úřadu; tříti se, vtírati se v ú.; uvésti ně- koho v ú., na ú.; odsaditi někoho od ú-du; propustiti, sesaditi někoho z ú-du; podati něco k ú-du; uvésti někoho na ú. 1., 2., 3. stolice; svého úřadu si hleděti; pozvání (Ruf) na úřad přijati; dopisování sobě úřadův; s úřadu někoho na čas odsaditi (suspendovati); někoho z ú-du vytisknouti; z ú-du, z povinnosti ú-du (úřední) něco vy- konati; někoho k ú-du přikázati, odkázati. J. tr. Uvázati se v úřad; naučení pro úřad (návod k úřadování); zástupce v ú-dě; sa- diti, usaditi někoho na úřad; způsobilosť k ú-du; z ú-du vystoupiti; povýšenu býti v úřad; povýšiti koho v úřadě; postaven býti v ú-dě; odříci se ú-du; dopis k ú-du; přizpůsobiti se k ú-du; posloupnosť v ú-dě; řízení z povinnosti ú-du; odvolati se k vyš- šímu úřadu; spravovati ú. svůj k obecné spokojenosti. Šp. Úřad na sobě míti; býti, postaven býti v úřadě; víru míti v příčině svého úřadu; svědkové od ú-du; dosaditi, usaditi někoho na ú.; volati k ú-du o po- pomoc; v příčině některé věci říditi se dle úřadu (das Amt handeln); vyloučiti někoho od (z) ú-du; vyvrci koho z úřadu; postou- piti v úřad; postoupení, povýšení v ú-dě; oznámení od ú-du; výkon úřadu komorního neb komorní správy; uvedení na ú., v ú., die Installation, Investitur, Einweisung. J. tr. Jednání s ú-dy; ú. svůj dobře vésti; úřad obejíti, minouti. Dch. Jsem s ten úřad. Us. Cyrus od toho nebyl, aby toho ú-du k sobě neměl přijíti. Abr. z G. Úräd stavät, úrädy prestavovať (ustanovovati). Slov. Osoby sta- rožitné a často v úřadech bývalé (versati). Pam. Val. Mez. 180. Ú. do dalšího nařízení na sobě podržeti. Žer. Nynější úředníci do- tud, dokudž ú-dy své na sobě držeti budou, v to se nepotahují. Zř. F. I. Pastorščí úřadé na vojnu vás dajú. Sš. P. 572. Cizinci, jimž byl i ú-dy župní svěřil; Praha ve 12. věku měla veřejný váhový úřad; Dvorní ú-dy za krále Vladislava dospěly podlé vzoru ně- meckého k svému úplnému vývinu. Ddk. II. 391., IV. 146., 208. (Tč. ). Netoliko s uvá- žením a radou pána gruntu ale i také úřadu horního. Nar. o h. a k. Jestližeby chtěli na který úřad městský jeho osaditi. Václ. III. Purkrabie pražský, když kam s úřadem (= úřadně) jede, ten má právo věrdunk vzíti. O. z D. Když ú. hejtmanský s něho sňat byl; Když již k soudu jel, aby v ten úřad uveden byl a k němu přísahu učinil; Psaní, kterým král naň vzkládá ú. komor- nický; Abychom týž ú. dosadili. Žer. Aby na ten čas do dalšího nařízení týž úřad na sobě podržel a jej spravoval. Žer. f. 14. Jemu ú. fojtstvie k spravování poručen byl; Přísežní rady naše staré, kteří jsú v ten čas ú. spravovali; Máte z ú-du svého (von Amtswegen) tomu sirotku správce a ochrance dáti; Poněvadž jemu ten ú. nebyl poručen a na to nebyl od žádného usazen. NB. Tč. 29., 83., 207., 244. Nevprošují ani nevkupují se v úřady. Vš. To naň z ú-du jeho sluší (na písaře). Vš. 75. O úřednících a úřadu desk v z Vš. Jir. 159. Dávej takovým ú-dy. Smil v. 1296. Ktož sě kolivěk odvolá od menšího ú-du na pány; Glejt Zdýnce polo- žil v ú-du; Jsem na to plným ú-dem zve- dena; Což mi jsú menší ú. našli za právo; Ú-du odbývati; Na ú-dě kázali jsú přísuď vymazati; Peníze u ú-du položiti. Půh. I. 263., 265., II. 43., 180., 164., 521., 561. (Tč. ). Pro svój zisk ten úřad povede. St. N. 95. Uvésti koho v celé působení ú-du apoštol- ského; Někoho v mezech ú-du zahrnouti; Veškerý úřad apoštolský k tomu ho vede, aby...; Aby jim muži hodní v jich úřad nastoupili; Ú-du apoštolského bezprostředně ode Krista a od Boha přiučasten byl; Aniž bych věrně ú-du svého nekonal; Pavel ú. svůj neodvisle od nich vedl; Ú. biskupský vésti; Na výši úřadu svého býti; úřadu v církvi užívati, ein Amt versehen; Kterak k tomu úřadu vychován byl; Slovy těmi ukazuje Pán původ a počátek ú-du svého nyní započatého; Úřad na někoho složiti; Účel ú-du toho vytýká se slovy; Úřad pří- pravčí pro Krista; Veřejný úřad učitelský Páně; Jménem bratr se stejnosť aneb aspoň podobnosť ú-du vytýká. Sš. I. 3., 22., 23., 143., II. 7., 12., 16., Sk. 139., 176., L. 1., 4., 60., J. 17., 59., 207. (Tč. ). Z ú-du svého poručím, aby... (von Amtswegen). Brt. S. 136. Kristus k ú-du svému jest zřízen; Ú. konati, povinnosti ú-du svého konati; Na- pomíná k věrnému konání úřadu; Pilný svého úřadu. BR. II. 1., 13. b., 17. a, 20., 42. (Šd. ). Ten úřad dobře plnil. Pass. mus. 280. Kážeš-li mi ty z svého ú-du, tehdy já přiložím. Arch. I. 179. Ukazuje, že ne sám od sebe, ale jsa od Krista povolán k tomu úřadu šel. BR. II. 708. Radiece se, kterak by je s úřadu strčili; A ten každý mělby ú-du zbaven býti, kdož se v ně trou. Arch. III. 238., IV. 448. Já jsem mu peníze u ú-du složil. Půh. II. 440. Člověk blekotný činí dvéře jazyka hotovy k úřadu ďábla; Svůj ú. vésti; Opustiti z lenosti svůj úřad; Aniž se pokladej, by ty byl nad jiné toho ú-du hoden; Páni mají brániti kněžím plésti se v ú. svój; Běda těm, kteříž pro tělestný požitek přijímají ú. pastýřský; Ú. vladař- ství a yydánie počtu zvláště slušie na pre- láty; Úřad kněžský přijímáme, ale skutku ú-du neplníme; Biskup pro penieze duchovně malomocného v ú. postavil; Kněžie pletú se v úřady lidí světských. Hus I. 225., 421., 449., 376., II. 168., 298., 323., III. 235., 246. (Tč. ). Žádný úřad tak špatný není, aby — šibenice nezasluhoval. Na Mor. Bayer. Do úradu sa netiskni proti jiných v=oli, nebo každý úrad stojí na okruhlej guli. Na Slov. Tč. Kdo je v úřadu, nemá mať žihadla. Ib. Té. Oznámiti něco, aby se s tím naložilo dle ú-du (během úředním); Cizozemci ne- mají na ú-dy zemské sázeni býti; V ú. se vkoupiti. Er. Nejsou tu úřadové a vrch- nosti, aby nevinným a chudým škodili, ale aby jim sloužili; Zlopověstným dvéře k úřa- dům zavřeny býti mají; Vystříhej se těch úřadův a těch povinností, jichžto bys bez urážky svědomí svého na sobě míti a dr- žeti nemohl; Úřad proviní-li, z svého po- kuty dej. Vz Soudce. Pr. Ú. muže ukazuje; Ne lidem úřadové, ale ú-dům lidé dáni býti mají. Rb. Ú. zastávati, lépe: spravovati, plniti, konati, vésti. Od strany okresního ú-du v známosť se uvádí, lépe: okresní ú. oznamuje, v známosť uvádí, dává věděti. Bs. Býti v úřadě (ve smyslu: úředníkem býti) lépe: při úřadě. Není toho úřádku, aby neměl svého dárku. D., Č., Rb. Úřad nemýlí, jestli neteče, aspoň kape. Č., Rb., Jg. Ú. nedědí, jak se v něm kdo chová, Hned lidé zvědí. Lb. Vzal mu ú. Vz Pyšný. Lb. Obyčejně jiný bývá, kdo v úřad vstu- puje; Ú. někdy mravy mění; Vysoké ú-dy mravy mění rády; Někteří, kteří se na ú. zvyšují, i vzácnějšího od sebe špatně zne- važujú; Kdo dostává jaký ú., i starosť při- jímá. Na Slov. a Mor. Tč. Kdo je v úradě, musí počúvať i zlé i dobré. Na Slov. Bern. Úřad neumírá. Č. Vz Rb. 273. Strany pří- sloví vz ještě: Brk, Hajný, Hlava, Lavice, Lopata, Lžíce, Máslo, Nůž, Služba, Svíce, Vážný, Vemeno, Větev a také Dobrodějce. Vz i: Česť. — Ú. = povolání, der Beruf, das Amt. Ú. učitelský, D., apoštolský, Us., kázání slova božího. V. — Ú. = konání určité, funkce, die Verrichtung. Běhavka mírná ú-du tělesnému nepřekáží. Ja. Když drob jistý zapálen jest, úřad té částky jest zrušen. Ja. — Ú. = vedení ú-du, die Am- tirung, Amtsverwaltung. Za úřadu pana N. Vzkázal mu to za jeho ú-du. NB. Tč. 286. Aby před Bohem ú. sv. oběti učinil. Pass. mus. 275. A též všem, kteří jsú pod tvým úřadem, rozkaž. Arch. V. 302. — Ú. = soud, das Amt, Gericht. Hrozil mu ú-dem. Musil se dostaviti na ú. Při úřadu to vyjednali. Us. — Ú. = rada, počet úředníkův, das Ge- richt, der Magistrat, die Instanz. Celý úřad za jednu osobu nemůže. Ros. Jest ho po- třebí co Matyáše při úřadě (co pátého kola u vozu). Prov. D. To učinil před plným úřadem dvě neděli po posudku. Půh. I. 203. Jaký ú., taková osádka. D., Lb.