Uřknouti
Uřknouti, ul, ut, utí; uříci (zastr. uřku), uřekl (uřečen, zastr. ), ení; uříkati = řečí, chválením n. očima, očarovati, uškoditi, uhra- nouti, přehlídnouti, beschreien, verzaubern, besprechen, berufen. Jg., Kšá., Šd., Ktz. — (komu) co, koho. Ta bába mi dítě uřekla, uřkla. Ros. Abych toho neuřekl. Kom. Kdo vás tak uřkl? BR. II. 629. a. Kdosi ho uřkl, nechť se utře na ruby košulú. Mor. Šd. Nedívej se tak na něho, uřkneš ho. Hš. Neumytým říkají: Umyj se, abys nikoho neuřekl. Nebo když se někdo zostra na někoho zahleděl, praví tento: No, enom mne neuřkni. Us. Vck. — se = smluviti se, sich verabreden. Uřekli se, že se všichni vystěhují. Mor. poh. I. 30.