Uschnouti
Uschnouti, chnul a chl a usechl (ussBchnu), usech, ši, še, utí; usýchati, usychati = su- chým se státi, ab-, auftrocknen, trocken werden; zhubeněti, mager, dürr werden. V již. Čech. sechnout, partc. pft. act. sech (uschnul), schla, pass. sechnutej. Kts. V ob. mluvě: usch (uschla, uschlo), i uschnul, uschnut. Jir. Cf. strany usechl Ht. Sr. ml. 282., Bž. 190. — abs. Seno, kvítí, prádlo uschlo. Us. Dokel (dokud) Janko, dokel usně, dotel tráva uschně. Sš. P. 267. Dítě (n. dobytče) uschne, bije-li se metlou (=chvo- stištěm). Mor. Šd. uschne všecko, co se ze- lená. Reš. Kořen usechl jest. BO. Nepřátelé obecného dobrého se sílí a rozmnožují, tak že u. bych mohl, když na ty věci myslím pečuje o vlasť. Žer. 318. — komu. Kšohaj ptačku jeřabaty z tej bilej leluje, bo kaj (kde) mi ty sedneš, to mi všeckno uschne. Sš. P. 485. Uschne mu huba (říkávají, když kdo v cizím domě rád by něco dostal ku př. nějaké jídlo a nedávají mu toho). Na Vsacku. Vck. — kde: prádlo na povětří, na slunci uschlo. Us. Na těle u. Lk. — čím. Jazyk žízní uschl. BO. Úroda horkem uschla. Har. Strachem u. Kom. Vz Vyprahnouti. — po čem. Mnoho štěpuov po nich (housenkách) uschlo. Let. 176. — kdy. Před jiným býlím uschne. BO. Fík přes noc usechl. BR. II. 172. — od čeho: od postu (zhubeněti). Štelc. — proč: z želu, ze žádosti, z tesk- noty. L. — v čem. Vybujnělý kmen rodu Lucemburského usechl hned ve svých sy- nech. Pal. Dj. IV. 1. 4. Uschl v těle (zhu- beněl) Lk.