Uskrovniti
Uskrovniti, il, ěn, ění; uskrovňovati = skrovným učiniti, umenšiti, ersparen, ver- ringern, schmälern, vermindern, massigen, mildern. Jg. — abs. Tu náklady činí, kde by u. měl. V. Mnohokrát řeč, nebude-li uskrovněna, ve zlém se skoná. Št. — něco: své požadavky, Us., svú žádosť, řeč, hněv v sobě u. Št. — čeho (kde). Uskrovněte svého pláče truchlivého. Er. P. 518. Ale apo- štol uskrovňuje těch věcí; Aby hrozeb u-li; Leč i řečník uskrovňuje dalších pochval. Sš. II. 225.. 228., Sk. 266. (Hý. ). Těch bíd, které v těch dnech na židy přijdou, uskrov- něno bude; U. pohrůžek. BR. II. 108. b., 661. a. Žádal, aby ti, jižto jim odpovídati budou, uskrovnili, pokud možná, řeči, hle- díce jen ku podstatě věcí sporných. Pal. Dj. III. 3. 80. Prosí jí, aby u-la smutku svého v nočních temnostech. Troj. 311. Leč vy těch ohavností uskrovníte. Br. Uskrov- niti stříbrného kredence. V. — komu, čemu (v čem). Proč by v psaní svém pravdě uskrovnil a lži zúmyslně pochlebo- val. V. U. své hubě. Lom. Kázeň uskrov- ňuje jazyku. V. Doma si u. Br. I sobě v po- třebných útratách u. jsme povinni. V. V jídle a pití si u. D. By měl i spaní sobě u. BR. II. 658. a. Kdo sobě u. nechce, tomu vždy- cky ubývá. Reš. Aby v řeči sobě u-vnil. Hus. III. 175. — co čím. Ale při tom výtku tu svou uskrovňuje prosbou. Sš. I. 162. — se (v čem). U-ňuje se, jak může. Us. Šd. K tomu chci pomoci, aby se u-vnil v ká- zání. Pal. Dj. IV. 2. 298. — o čem. D. — komu na čem: na práci. Ms. bel. — co vedlé čeho. Brikc.