Usmysliti
Usmysliti, il, slen a šlen, ení; usmýšleti, eji, ej, el, en, ení; usmyšlovati. — si, sobě (co kdy) = zamysliti, vymysliti, er-, aus- sinnen, erdenken, sich besinnen, sich ent- schliessen, schlüssig werden, einen Anschlag fassen; do sebe jíti, polepšiti se, besseren Sinnes werden, sich eines Besseren besin- nen, in sich gehen. Jg. Každý kacíř zvlášt- ního Krista sobě usmýšlí. Apol. Časem svým usmyslíme si co dělati. Sych. Časem svým usmyslí sobě. Prov. Za času, v čas si u. Lom. Když blázna uperou, teprv sobě usmyslí. Sych. Usmyslete sobě, proměňte mysl svou. BR II. 12. a. Usmysli sobě. BR. II. 846. a. U-slil si věci přepodivné. Kos. Ol. I. 77. Ale když sobě usmyslivši na rok v den sv. Lucie nepředla, přišla opět sv. Lucie a neřád ten jí z hlavy vybrala, načež ona ozdravia. Sš. P. 767. — jak. Na ručesť u-lil sobě hospodář, jakby pánu svému vážnou pro- kázal službu. Ddk. II. 235. — si co na koho, ersinnen, erdenken. Us. Tč. — co kdy. Ale ani na to domlouvání Páně si neusmyslili. Sš. J. 118. Ve čtvrtém roce pa- nování svého u-slil sobě Břetislav pomstiti příkoří Ddk. II. 119. — s infinit. Král Jindřich u-slil sobě vyhledati Boleslava vá- lečně ve vlastních zemích jeho. Ddk. II. 70. (102., 397. — Tč. ).