Usouditi
Usouditi, usuď, soudě íc), il, zen, ení (na Slov. — děn, ění); usuzovati = uznati, uložiti, ustanoviti, erkennen, urtheilen, be- finden, verordnen, entscheiden. Jg. — abs. Jak páni usoudili. Us. — co. Co právo usou- dí. Us. — jak. Soudce podlé průvodů zře- tedlnosti usuzuj. Kom. A přísežní usúdí s potazem, že den i hodina jsú hodné k se- dění na soudě. CJB. 381. — koho zač. Ně- koho za hodného smrti u., V., za nevinného. Plk. — koho po čem, Troj., po kabátě. Us. — co komu: trest, Us., lepotu. Troj. Co ti pán Bůh u-dil, musíš trpět. Us. Tč. Je dobrák člověk a aby mu jednou u-li (= aby ho jednou politovali). Us. a Rychn. Čsk. — kde. Jak u sebe usoudil. Br. — proti komu. Bibl. čím o čem. Dotknu- tím o jejich přirození usuzujeme. Byl. — s inft. Usoudil jsem ji pojíti sobě. Br. Usoudil ho zahladiti. Br. Pilat u-dil Krista propustiti. Sš. Sk. 38. A protož u-li jsme vás nabádati, abyste... Arch. III. 417. — že. Bohem usouzeno, že s nic býti nemohu. Sych. — adv.: moudře. Dch. — aby. Pilat u-dil, aby se stala žádosť jejich. Sš. L. 209. (Hý. ).