Uspíšiti
Uspíšiti, il, en, ení; uspěšovati = pospě- chem předejíti, Einem voraneilen, vorkom- men; spíše učiniti, beschleunigen, befördern; pospíšiti, eilen, voreilen, übereilen, überra- schen; se, sobě = s pospěšností předchvátiti, uspíšiti, pospíšiti, eilen, voraneilen; uná- hliti se, ukvapiti se, příliš pospíchati, sich übereilen. Jg. — koho = pospěchem přede- jíti, — co = spíše učiniti. Nějaké dílo u. Us. U. rozvoj stromu, Kos. Ol.. 1. 24., práci, cestu. Us. Tč. — čím. Ale v Praze všeo- becné zbouření lidu tím se jen uspíšilo. Pal. Dj. III. 1. 356. — na koho, nač. Pohané na křesťany nenadále uspíšili. Háj. — s čím. Důležité věci nechtí, aby s nimi uspíšeno bylo neb ukvapeno. V. — se, si s ně- čím, na co, na koho. Každý nejprve s jí- dlem večere své se uspíší. V. Na ta místa s vojskem se uspíšili. Akt. m. Ferd. Uspí- šili jsme sobě na vás a přede jsme se opoz- dili. Sych. Ušpíšil se s žalobou. Jg. — se před kým (kam). Kteříž před jinými se uspíšili. Br. Před nimi na příležitější místa se uspíšili. Cyr. — se čím. Psaním svým se trochu uspíšil. Žer. — sobě kam: do města. Cyr. — se ke komu. Ob. pan. — aby. Uspěšme si, abychom příměří učinili. Br.