Ussati
Ussati, ussaji n. ussám n. ussu, al, án, ání, weg-, absaugen. Jg., Nz. lk. — kdy odkud. Po lázni dej z nich drobet u. Volk. Ústa. úst, pl., n., ústka, stek., ústečka, ček, na Slov. úsťátka. Vz Játra. Ú. jest pů- vodně dual, m., proměněný později v pl., n. Za sg. dlužno položiti úset. Dual tento udr- žel se až do 15. století. Hus napsal: Třeba ústú přivírati. Mus. III. 4. 50. O múdrosti, proč neotvieráš ústú mú. Modl. ms. Daj svlaženie ústoma mýma. Ib. Cf. Sousto. Dle Bž. 229. koř. ud, příp. -to. — Ú. = pysky, rty, der Mund, die Lippen. Celovach medná ústa. Rkk. Ústečkám přikládati ústa = líbati se. Bern. Ústa k líci a meč k boku. Prov. Utřel ústa, es blieb ihm das Nachsehen. Č., Dch. Líčka som mu aj úsťátka boskávala. Sl. ps. Šf. 1. 85. Padnuv on obtloukl ústoma Páně nohy. Sš. Sm. bs. 165. Políbí mě políbením úst svých. Hus III. 7. Keď sa smiala, ruže jej v ústach kvitly. Dbš. Sl. pov. 1. 156. — Ú. = otvor mezi nosem a bradou, huba, das Mundloch, der Mund. Ú., první oddělení ústrojí zažívacího, táhnou se až tam, kde je přepona patrová dělí od hltanu. Prostor ústní skládá se ze dvou dutin: ú. přední (před zuby ležící) a ústa zadní (ležící za zuby). Ústa přední jsou z předu rty obklopena, které se svaly po- hybují, jež jsou: sral kruhovitý retní, zdvi- hač retu horního, zdvihač koutku, zdvihač křídla nosu a horního retu společný, smíšek Santorinův, stahovač koutku, stahovač retu dolního. Do předních úst vede slinovod ze žlázy příušnice. Zadní ú. jsou prostor ellip- tický, jehož stropem je podlebí čili patro, jsa v zadu úžinou hltanovou spojen s hltanem a maje za pohyblivou půdu čili spodek svaly jdoucí od dolní čelisti k jazyku a jazýlku. Prostor zadní vyplněn jest jazykem, jenž na jazýlku jsa připevněn na půdě dutiny ústní leží. Pod ním ústí slinovody, žlázy podjazyčné a podčelistní. Sliznice veškerý prostor úst povléká Vz S. N. Ú. otevříti, zavříti. Us. Míti otevřená ú. D. Ú. na něco otevříti = diviti se, pilně poslouchati aneb lelkovati. Kom. Na všecko ústa otvírá, jako kráva na nová vrata. Prov. Kterýž ústa otvírá (ne- pilný). V. Milý králevič otvorenýma ustama sa díval na to. Dbš. Sl. pov. I. 233. Ústa čistotně držeti, vodou vyplachovati; ú. mu smrdí; z úst mu smrdí. Bern. Z úst mu za- páchá. Sych. Ú. křiviti. Us. Ztuhnutí, ztr- nutí, zdřevěnění, zaklíčení úst (u koní), die Maulsperre. Šp. Víc ústy než očima se dí- vati. Dl. Neotvárej velmi ústa, kdiž hledíš vysoko. Na Slov. Tč. Na kohos Mariško, na kohos volala, dyž ti ta vodička ústa za- lévala? Sš P. 126. Přátelé jazyka lživého podobají se včele, z jejíchž úst plyne med, an ocas chová jed. Ddk. II. 425. Všecko, což v ústa jde, v břicho jde a ven vyjde; ale což z úst pocházie, z srdce pocházie a to poškvrňuje člověka; Kterak má drahý poklad, ale v křehkém orudí, v němž ústa jsú dvéře; A na tu biedu pacholíkové uro- diece se jakožto silnější, volají řkúc: A, a, a! a děvčičky jakožto mdlejšie a v ústech uzšie řkú: E, e, e! A vóně úst tvých jako vóně jablek. Hus I. 191., 263., III. 88. — Ú. = nástroj k jedení a pití, der Mund, das Maul als Werkzeug zum Essen u Trinken. Jídlo do úst. vzíti, bráti. Dnes jsem ještě ničeho do úst nevzal (nejedl) Us. S plná ústa (skýva). V. Vypražená ú. otvierachu (žízní). Rkk. Vše to sobě do úst, vecpal (projedl). Kom. Ústům svým utrhnouti; Jest mezi lžicí a ústy (brzy skončí; jest na něm). Sych. Ú. mu slinami naběhla na něco. Bern. Což bych z toho náprstku pil, vína bych v ústech neučil. Dač. Pán kázal chutně při- nésti polévky a nalévati mi v ústa a ústa mi rozvážiti. 1519. Oči by jedly, ale ústa nemohou; Zle mi, nemohu nic ani do úst vzíti. Us. Jédla ústám zblížené (přiblížené) požíval; Žáden nenese své ústa ku práznej nádobě. Na Slov. Tč. Co vezmete do úst, matinka od svých úst si utrhne. Us. Tč. Podruhovina živa byla z ruky do úst (= ži- vila se prací ruční). Němc. Krem svatej mo- dlitby nemal som eště dnes nič v ustiech. Dbš. 37. Pečená kuřata lidem do úst nelí- tají. Prov. To jídlo mu v ústech roste, widersteht ihm. Us. Dch. Žádnému pečený holub do úst nevletí. S ústa chleba (co by v ústa vzal). Ani s ústa chleba nemá. Us. K ústům svým vařil = pro sebe. Star. let. Mažeš mi rty, medem a kydáš mi dehet v ústa. Mus. Ústa malá dírka a mnoho do nich vchází; někdy také domy, vinice, za- hrady i hrady skrze ně prolezou (vz Huba, Měšec); Kdo chce spořiti, od úst musí za- číti. Č. — Ú., nástroj mluvy, v ob. mluvě: řehtačka, vyřídilka, tlampajzna a pod. Vz Huba. Der Mund, das Maul als Werkzeug der Sprache. Jedněmi ústy i srdcem; Usta někomu zacpati; nesmí úst otevříti; sotva ú. otevříti (málo mluviti); svými ústy hrubě se chváliti; ú. zlá, hanlivá, nestydatá; ani abecedou úst neprotáhl. V. Vždy v ústech míti něco (o tom mluviti). D. Právě jsem totéž v ústech měl (= říci chtěl). D. Právěs' mi to vzal z úst. Č. Jehož nic nebylo než ústa. Pk. Kdo všem lidem u. zacpá? Ne- může člověk všem ústa a hubu zacpati. Bern. U. sevříti. Kom. Ústy k ústům s kým mluviti (osobně). Lom. Z úst do úst mlu- viti. Z úst jeho jsem slyšel; prst na ústa položiti (mlčeti); svobodná ú. míti; nic si nedati od úst vzíti (svobodně mluviti). Bern. Někým ú. si vyplakovati (pomlouvati). Vz Hana. Us. Č. Nevidí si do úst (do huby = mluví zpozdile, neopatrně); Slovo dříve v ústech obrať, než je vyřkneš; Ústa si na- parovati (den Mund voll nehmen). Us. Dch. Bůh mluví ústy dítěte. Žr. Chválí jednou na přestupný rok a to ještě na polovic úst; Dali si dobrou noc na půl úst. Sml. Zpíváš známou píseň, škoda však, že nápěv její zní ve tvých ústech na licho. Jda. Byly již v ústech (= lidé o nich mluvili). Us. Ústa klevetám zacpati; Míti ústa nevymáchaná. Us. Všk. A já jsem napsal jejie řeč, kteráž mi ona pověděla ústy svýma a tak jsem já to z mysla pustil. NB. Tč. 52. Jak mohl jatému tato slova v ústa položiti? Ddk. II. 425. Slovo plnými ústy se vypovídá. Ler. Netřeba mi toho psáti široce, neb pan N. zpraví tě toho z úst (ústně). Arch. II. 443., IV. 5. Jméno kacíř za krátkou chvíli šest- náctkrát z úst jeho vyšlo; Klásti někomu slova do úst. Pal Dj. III. 3. 84., IV. 2. 163. Hlasitě mluvil, což tím otevřením úst uká- zal: Aby Bůh ráčil v srdce jeho vkládati, co by měl mluviti i ústa k tomu nastrojo- vati. BR. II. 18., 662. Ústy bývá klaněnie (modlenie); Přisahání nepřivykajte ústa tvá, neb mnozí pádové neb příhody o něm; Chvalé mě ústy modlitbami, ale nemiluji mne; Já dám vám ú., to jest výmluvnosť úst; Což pochází z úst, poškvrňuje člověka; Poňavadž z hojnosti srdcě ústa mluvie, zjevné jest...; Modlí se ústy a ne srdcem; An ústy nevolal, ale věrú velikú k Bohu se byl vzdvihl; To sv. zlatá ústa pravie (= Jan Zlatoústý); Nesmějie proti ďáblovu kúkoli úst otevřieti; Jakož jest ústy promluvil, tak jest duší věřil; Pokora vznie v ústech, ale...; Některým lakomstvie ústa zacpalo, některým neuměnie zákona božieho; Lžete, neb jiné v ústech máte než v úmysle; Ne- chať mluví se mnú ústy svými, co sě jemu do mně líbí, a já učiním vóli jeho; Ústy utrhající a hanějící žádného neuráží; Řeč zlá z úst vašich nepocházej. Hus I. 73., 108., 149., 176., 191.. 263., 307., 350., II. 60., 164.; 253., 322., 399, III. 7., 22., 75. (Tč. ). Ú. na uzdě držeti. Us. Kmp. Bez rady úst nic nečiniti. Br. Třeba, ústa přivírati (jazyk za zuby míti). Us. Vezmi ú. sebou; Mlčí, jakoby mu ú zašil (jakoby mu ú. zamrzla); Ústa mu zavázali (nesmí s pravdou ven); Před ú. listu nebrati (svobodně mluviti); Nenechal úst doma. Vz Mlčení, Mluvení. Č. Však má ú. sebou (může se ptáti). Mus. Aby všem ústa zavázal a zašil, musilby mnoho plátna míti. Vz Pomluva. Jg. Ústa a srdce mu da- leko od sebe stojí (tlachá, nejde mu to od srdce); Ústa někomu na podporách držeti (marnými sliby kojiti. Vz Slib); Ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází; Čím srdce je přeplněno, tím ú. přetékají; V ústech med a v srdci jed; V ústech nosí med a stred a v srdci chová šalby (závisti) jed; V ústech má med a břitvu za pasem nosí. Č. Med v ú-ech, slova lahodná, žluč v srdci, účinlivosť žádná. Sych. Kdož jiné má v ú-ech a jiné v srdci; Ústy vynášeti med a v srdci skrývati jed. V. Co v ústech, to v srdci. Bern. Čím srdce jest nadchnuté, tím ústa jsou přeplněná. Jg. Co oči vidí, o tom mo- hou ú. mluviti. Pk. Když zlé slovo z tvých úst vyňdě, na hlavu ti vletí, celého tě za- nečistí, na to máš hleděti. Ostrav. Tč. Co není hezké očím, není hezké ústům; Vítej slunce s modlitbou v ústech a s prací v ru- kou; Když z úst slovo vyjde, více do úst nepřijde. Mor. Tč. V pravý čas otevrou se ú. zas. Vz Šetrnosť. Lb. Co někdy z úst vrabcem vyletí, zase toho nevtáhneš čtyřmi koňmi. Jg. Mluví, co mu slina k ústům při- nese (přivede). Mus. Tobě z úst a nám mimo uši šust. Jg. Ú., vz Nástroje k operacím v ústech. — Ú. = vchod, otvor, ústí, die Mündung, der Mund, das Loch, die Öffnung. Ú. n. ústí = kraj hořejní dílu rourovitého či trubkovitého, vůbec dutého, die Mün- dung. Rst. 105. 222. Ú. peci, D., ú. pochvy, V., žaludková, vrchní a spodní, der Magen- mund, cardia, Nz., Krab., Krok.: ústa ho- blíku; ústa řeky = ústí; u vodní troupy: hrdlo, u nádob: hrdlo, zřídlo, hřídlo, Šp.; ú. rany. Šm.; v hornictví: začátek štoly, otvor, das Mundloch. Am. Přivalte skálu k ústóm jeskynným; Kamen položen nad ústy té rokle. BO.