1. Ustání
1. Ustání, n. = unavení (ustati), die Er- müdung, Ermattung. V. Do u. pracovati se natáhati a namáhati). Kom., Sych. Ušlý jsem do u. Sych. Do u. se naběhati. D. Bez u. někoho prositi. Br. Protož naprosivše se do u. a vždy nadarmo, umínila doraziti konečně na necitelného strýce veřejně. Pal. Dj. IV. 1. 52. U. v pracech. BR. II. 616. Bóh věčný vždy pěš pro naše spasenie chodil jest do u. po městech, po vsech i po púšti. Hus II. 125. — Jg. Cf. Tov. 53.