Ustati
Ustati, ustanu, al, ání; ustávati = una- viti se, uhnati se, zemdlíti se, upracovati se, müde, matt werden, ermüden, erliegen; přestati (zřídka), aufhören, Ende machen, Jg. — abs. Ustala síla tvá. Jel. Ustala ruka jeho. Br. Všechen jsem ustal. Ros. Koně jejich velmi se unavili a ustali. V, Když ruka ustane, obrátí se na ruby ústa. Us. Bayer. Ustaň! Halt ein! Us. Dch. Už ustává (už nemůže). Us. Šd. Vece liška: Kde jdeš, čbáne, zdalis ustal, milý pane? Hr. rk. 389. Ustaneš, jak v cestě z předku (= z počátku) budeš vyskakovať. Na Ostrav. Tč. Na to pijí, až u-nou (až už nemohou). Us. Šd. Vítr ustal. Us. Šd. Jako jiný člověk lačněl, žízněl, ustával. BR. 11. 668. b. Kdyžby některý z nich ustal. Arch. 11. 90. Až mysl ustává. Kom. — v čem: v pracech; Ďáblové v mučeni neustávají. V. U. v tanci, v bo- lestech, Lom., v boji, Troj., v pobožnosti. Kram. Ustali jsme v práci. Us. Múdrý jazyk hlúpá hlava v zlém mluvení neustává. Mor. Tč. Císař ustal ve svém odporu proti pa- peži. Ddk. IV. 18. Jmá-li jemu fojt náš ten kuoň, který se u něho zabil, zaplatiti, čili jmá v tej škodě tak ustati. NB. Tč. 269. U. v boji šp. prý m.: čeho, od čeho, ale mínění toto jest mylné; vz předcházející příklady. — komu. Šohajku švarny, čemu něořeš? či ci volky ustavuju, či sam ne- možeš? Sš. P. 517. Koníčky mi ustávajú a sám nemožu. Brt. P. 45. A já sem se uprosil napřed do Grece, neb mi koni velmi ustali. Arch. 11. 440. — kde. Já jsem se uběhal, za ovcama ustal. Kld. Ván. 101. Ustal lid na púšti ot hladu a ot žízně. Bj. Pustím-li je lačny v dóm jich, ustanú na cestě. Hus II. 289. Ustali jsme ve třech místech. — čím (proč). Když včela letěním ustane. Rad. zv. U. seděním, D., horkem, Aesop., prací. Jel. Srdce strachem ustává. Vrat. 137. Ve své horlivosti nemohl bojem u. Troj. 254. Krátké slovo umdlelé ženy! ne- božka, již během i křikem ustala, bolesť velikú mající pro dceru. Hus II. 98. Ježíš ustav cestou seděl nad studnicí. Výb. — z čeho: z cesty. Reš. Ježíš tedy ustav z cesty posadil se na studnici. Sš. J. 63. — s čím. Oboji strana s tou válkou ustala. V. Neustával s vychvalováním toho. Dch. — k čemu. K tomu člověk ustane. Kram. — pod čím. Ustávám od mnoha let pod ško- dami. V. U. pod břemenem. Troj. — nad čím. Nad tím ustávají. Br. — od čeho: od chůze. Har. Aby ustal od boje nepřiro- zeného; U. od oblehání. Ddk. II. 385., 401. Od síly ruky tvé jáz sem ustal v lánie. Ž. wit. 38. 12. (88. 3. ). Nohy od chůze ustá- vají. Žal. — kdy: po práci. Trip. V tento den ustávají všecky obchody. Us. Dch. — pro koho = týrati se, namáhati se. Na Slov., Bern. On sa pre ňu ustával. Dbš. Sl. pov. I. 171. — čeho. Ó ustaň krvavé té rány. Jg. (Hlas. ). — s inft. Ustaňme (pře- staňme) už jednou bažiti po tom. Ráj. Ne- ustává tvrditi. Dch. Jak ustaneš dary dávat, budeš v nemilosti. Us. Tč. — na co kde. Kdož ustane na nohy na cestě. Lk.