Ustaviti
Ustaviti, ustav, il, en, ení; ustavěti, ustavěj, ěl, ěn, ění; ustavovati. Vz Ustano- viti. U. = postaviti, auf-, hinstellen, hin-, aufsetzen, aufrichten, in Ordnung stellen; z něčeho zbudovati, učiniti, stavení postaviti, auf-, erbauen, bauen; založiti, postaviti, gründen, begründen, stellen; úřad někomu dáti, úředníkem jmenovati, anstellen, einset- zen, ernennen, machen; ustanoviti, určiti, ústavu učiniti, verordnen, festsetzen, ver- schreiben, beschliessen, verfügen, Beschlüsse, Gesetze, Verordnungen geben; se = zasta- viti se, stehen bleiben, seinen Lauf hemmen; upevniti, zpevniti se, sich befestigen; zůstati, ustrnouti na čem, sich fest vornehmen, wo- bei bleiben. Jg. — O rozdílu ustaviti a usta- věti vz Staviti a Stavěti. — co, koho: most, poručníka. V., den, Rkk., město, kostel, Dal., Hus I. 458., 468., hrad, Jel., chrám. Troj. A já budu žena tvá, až necháš u. Jerusalem z bramora. Brt. P. 56. Toho poručenstvie svého ustavila jest mocné poručníky. Arch. IV. 370. Libuše tvrz Libici u-věla. V. Zá- mek Karlstein u-věl. Kn. A protož sv. církev ten čas advent uvila jest. Pass. 1. Dal je- mu peníze, aby Jerusalem zasě ustavil, jenž jest byl vypálen; Bóh jazyk s řečí u-vil jest jako úředníka a slova jako posla roz- umu; Zákonníci, jenž ustavují svá ustavenie a pilnějie je drží než božie přikázánie; Toho nepřijal a jiného hodného u-vil; Papež Jan dvamecítmý najprve puožitky u-vil obro- kuov; Kdož chce duchovni dóm u., musí rozumem hlúboko kopati. Hus I. 132., 225., 289., 468, 447., II. 419 (Tč. ). — co komu: hrob (vystavěti). Us. Špitál chudým u. Lom. Ustavěj sobě dům. Br., Ros. Mým synóm sem to miesto u-vil. Hr. rk. 73. Šalamoun u-věl jemu (Bohu) dům. Sš. Sk. 86. U-viti si vlasť. Dal. 6. U-vite ima (jim) nový nález. LS. v. 67. Čas božie službě u.; U-viti chrám Bohu; U-vil sem sobě zpěváky; Práva sobě usta- vujíc mój lid jste mútili a zákon mój jste zavrhli pro svá ustavenie; U-vil svým věr- ným hody. Hus I. 129., 274., 282., III. 193., 267. (Tč. ). — koho, co čím: češníkem, pá- nem, dědicem. Troj. Psaním u-vil a vyzdvihl tu památku. Br. Smyslem se u ví dóm a múdrostí bude utvrzen. Ustavena jsta dva z starších súdciema. BO. U-vili jeho králem. Bj., Št. Odpúští snímánie v manželstvie tiem řádem, kterýmž pán Bóh u-vil. Hus III. 197. — co, se kde. Ustavil hrad na vysoké hoře. Dal. To jest na nejistém ustaveno. Sych. Ustavuji se (zastavuji se) na cestě nedobré. Ps. Grošuov, které jsme sobě v našem mě- stě u-vili, založili a zarazili. Arch. I. 206. Sobě mlýn u-vili v Hrdibořicích sobě ku polepšení a mně k škodě. Půh. II. 538. U-vil službu popovú každého v svej třídě; U-vila modlu v luzě (lucus). BO. U-věl si hrad v lesích na vrchu vysokém. Pal. Dj. III. 3. 255. Čtyři jsou úředníci od tebe v zemském řádu u-ni. O. z D. Ten 20 kostelů v zemi české ustavěl. Bls. 3. I u-vil to v Jakubově kázání. Ž. wit. 104. 10. Dal u-věti lázeň no- vou na gruntech svých. Dač. I. 314. Potom u-veny bývají v kostele dvénasob netoliko koruny, ale kola osázená lampami; Pán Buoh u-vil v zákoně svém, aby přestupník zákona umřel; Psi němí. prelati porušení, jenž nemohú štěkati, a vepři nečistí, jiné jenž kálejí a hovadně jsú živi, v kostele sú u-veni; Kdo u-vil na Kristovi dóm, ten jest pokorný; Mnozí klamají sě mnějíce, by dóm duchovní na Kristovi u-vili věrú, nadějí a láskú, ano jim ďábel smrtelným hřiechem všecko stavenie již obořil. Hus. I. 79., 206., 301., II. 422. (Tč. ). Pod tvým poslušenstviem všecky věci u-vil; U-vi kniežata bojovná u vojště (princeps bellatorum). BO. Veliká jest dále mezi námi a vámi u-vena. ZN. Pan Bohuše jest srub u-vil v Zabraslavicích. Arch. IV. 315. — se na čem jak (zůstati, ustrnouti na čem). Na něčem v jistotě se u. aneb ustrnouti. V. Již jsme se na tom ustavili, abychom... Br. Neustaviti se na čem = pochybovati. V. U. něco na křivotách. Chč. 448. — koho, se v čem. Se v dou- fání. Br. V naději jsi mie ustavil. Ps. ms. V srdci pevně se u. (na něčem přestati). Bib. Někoho u víře u. (postaviti), Pěšín, u veliké moci. Troj. Ďábel docela v odvratu od Boha se ustavil. Sš. J. 752. Apoštoly v chudobě u-vil. Chč. 306. Věřící a kající v naději věčného života ustavuje. BR. II. 733. Podlé toho se v dověrnosti o vysly- šení modliteb svých ustavujeme. BR. II. 28. a. — co, koho zač. Někoho za správce, Br.; něco za právo. Ms. pr. kut. Za zákon ustavil, aby... Us. Blud za zákon sobě u-vili. Hus I. 87. Cožkolivěk člověk naj- viece miluje, to za boha sobě ustavuje. Hus I. 65. U. něco za zákon. GR. — koho k če- mu. Skrze úředníky k tomu ustanovené. Br. Někoho k hlídání zahrad u. Us. Nečiň ji- ného v kostele než to, k čemu kostel jest ustanoven; A král k jejie chvále u-vil zpě- váky. Hus I. 302., III. 81. (Tč. ). — koho nad kým. Tys mne ustavil za krále nad lidem. Br. Ustav nad námi krále. Bj. Lid, nade nímž jsem tě králem u-vil. BO. Nad ním tvrdý hrad u-vil. Dal. 31. Krále nad sebou u. Chč 443. Soud nad ním n-vil. Ddk. II. 303. Zavede tě pán i krále, kteréhož u-víš nad sebú, v lid, jehož neznáš ty i otcové tvoji; Kto mne u-vil súdcí nad vámi: A z sluh mých mnohé uvil sem nad bra- nami, aby nižádný nevnesl břemene v deň sváteční; Že v malých věcech byl si věrný, nad mnohé u-vím tebe. Hus I. 56., 405., 132., III. 159. (Tč. ). — Ben. — co kam. A ten východ znamenaje, ktož jest čtenie v mšál u-vil, položil jest: Vyšed Ježíš jdieše přes Jericho. Hus II. 408. Někdy ludě ne- vinného pred súd ustavujú. Na Slov. Tč. Jako sa ustavím pred neho, ked nemám pri sebe nic dobrého. Slov. Tč. Prosi (= pro- sila) na popravu ustaviti pravdu. Vz Po- prava, Pravda. (Tento verš lze všelijak vy- ložiti. Buď béře se slovo pravda ve významu právo a slovo poprava ve významu původ- ním a pak se vyloží verš: na popravu usta- viti právo; buď se béře slovo pravda ve smyslu sporná věc, sporné právo, jak Jir. to učinil v Mus. 1878. 11. —13., a poprava ve smyslu soud a pak se vyloží: k rozsou- zení poručiti právo sporné. Anebo hledíce ke konstrukcím: na klášter schována, jest vězněm na Zelenou horu (Arch. I. 230. ), robotovati na hrad Holubek (Půh. III. 49. ), na roh stola sedí (Sš. P. 146. ) atd. mohlo by se vyložiti: na soud vznésti věc spor- nou (n. spor, n. při). Vz více v Bdl. Obr. 2. str. 84). — co jak. U. pravdu po zákonu. Krok. Ty podlé múdrosti božie ustav súdcie i kmety. BO. Cierkev sv. na Kristu jest vzdělána a ustavena. Hus III. 74. Jsa usta- ven mocí od ciesaře přikáže sluhám a oni ihned činie, co káže. Hus. II. 46. (Tč. ). — o čem. O kteréžto věci usúdili jsme neb ustavili sme. Hus III. 194. — co po kom. Jakož jest pán Kristus přikázal a jeho apo- štolé a po nich sv. otcové ustavili. Pal. Dj. III. I. 362. Aby u-vil po sobě náměstka. Hus i. 460. — co proti čemu. Aby lépe se zpravil a bludu proti písmu sv. neusta- voval. Hus III. 252. — co proč. Biskupy ustavuje pro (= za) peníze (= bera peníze); (Obrazové) jsú lidu pro naučení a pro pa- mátku u-veni; Manželstvie u-veno jest prvé pro plod. Hus I. 405., 76., II. 37. (Tč. ). Zed- níci, zedníci, vy ste chasa čilá, vy ste u-vili chrám Páně pro Ježíše Krista. Sš. P. 548. Na památku vykoupení lidského pokolení svátosť těla krve své ustavoval. BR. II. 120. a. — s dvěma akkus. Ať je u-vím vám kniežata (= za kniežata). BO. Jeho pána (= za pana, pánem) ráje i světa u-vil. GR. A je obrance naše i našeho zbroje u-vil. Arch. I. 147. — aby. Ustavuje jim, aby ten den slavili. Br. Duchovní u-vili jsú sobě, aby nižádný neslul svatokupec jedné ač...; U-vila cierkev sv., abychom se dnešnieho dne...; Já u-vil sem vás. aby šli a užitek přinesli. Hus I. 471., II. 4., 65. (393., III. 235., 249., 286. ). — s inft. Pročby byl slo- vensky boží službu zpívati ustavil. Živ. svat. 1495. — adv. Vtipně co u. Troj.