Ústí, n
Ústí, n. = ústa, otevřenosť, průduch, vý- chod, výtok, die Oeffnung, Mündung, der Ausgang. Ú. hlavně (přední otvor), die Mün- dung. Šp. Ú. píšťaly. Vz KP. II. 309. U. šachty, štoly (začátek její na dni), die Mün- dung, das Mundloch, das Schachtloch, Stol- lenmundloch. Hř. 96., Vys. Ú. jámové, der Tagkranz. Bc. Ta továrna leží při ú. něko- lika cest. Dch. — Ú., rictus, hořejší pro- strannosť mezi lupeny buď prostými buď srostlými. Rostl. I. 66. b. — Ú. řeky do moře n. potoku do řeky, die Mündung, der Ausfluss. Ú. řeky Moravy do Dunaje blíže Děvína. Ddk. IV. 127. V poříčích a to ve směru od ústí k zřídlu. Ib. 130. Ú. pramene, der Quellenmund. Ú. řeky deltové (rozdě- lené v ramena), otevřené (je-li široké). Tl. Vz Řeka. — Ú. nad Labem, Aussig. Vz Tf. 9., 87., 95., 103., 107., 109., 197., S. N. — Ú. nad Lužnicí n. Ú. Sezimovo u Tábora. Tf. 286. Vz S. N. — Ú. nad Orlicí, Wilden- schwert, mě. v Čechách. Vz S. N. — Ú., ves a) u Vsetína, b) u Adamova na Mor. Vck., Tč. - Ústský měšťan. — Úšťan, a, m.