Ústně
Ústně, mündlich. Ú. učiti, V., něco ozná- miti. Us. Ú. podané učení, Apol., podání, die Tradition. Proti tomu člověku, kterýž ú. znal, odpíral jest tak, že toho jest ne- mluvil. NB. Tč. 77. Mohou-li stvrditi ústně, čehož písemně byli jim donesli; Opat daro- vání, předchůdci jeho toliko ústně učiněné, dává sobě nyní písemně stvrditi; Aby s ním ú. vyřídil věc; Ú. učiněnou přípověď nyní také písemně opakoval. Ddk. II. 237., 403., III. 137., IV. 198. (Tč. ). Ú. mu to poručil. Bart. Vy sami víte, jak jsem je nejednou i ústně i skrze vás napomínal, aby... Žer. 315. Bych mohl s ním ú. o to rozmlouvati. Arch. III. 374.