Ústní
Ústní = úst se týkající, Mund-. Ú. lékař, kuchař, víno, D., otvor, Šp., dutina (Mund- höhle), štěrbina (-spalte), zrcadlo (-spiegel), kouty (-winkel), Nz. lk., šrámek, -närbchen, Nz., housličky (drnkačka), Kom., kůstky. Krok. — Ú. = co ústy se děje, mündlich. Ú. prosba, pořízení, kšaft, modlitba, V., svě- domí (svědectví). Zříz. Ferd. Ú. přelíčení, das mündliche Verfahren, J. tr., zvuk, der Mundlaut, Nz. lk., dání hlasu, die mündliche Stimmgabe, Šp., přednášení, mündl. Vortrag, Deklamation, podání (vz Ústně). Šd. Vy- praviti ústní poštu (posla, aby ústně něco vyřídil). Dvrs. A připojeno ústní osvědčení poslův; Smlouvu tuto stvrdili rukou dáním a slibem ú-ním. Pal. Dj. III. 3. 76., IV. 1. 190. A na to sem zase odepsal, aby někoho ú-ho ke mně poslali, toho se nestalo; Chciť ně- koho ú-ho k tobě poslati, ježtoť tě těch věcí zpraví; Žádný ú-ho svědomie dávati nemá před soudem zemským. Arch. III. 372., 376., V. 19. (Šd. ). — Ú. = ne skutečný, Maul-, blos mit dem Munde, nicht wirklich. Ú. víra, D., křesťan. — Ú. věnec = obruba jámová, der Tagkranz. Vz Ústí. Bc.