Ustoupení
Ustoupení, n., die Zurück-, Abtretung, das Weichen, Abstehen. Múdré u. je bez pohanění. Na Slov. Tč. Dáti mají čtyřikrát sto tisíc zl. a to za práva jeho ú. Arch. IV. 489. Aby dal příklad svým potom budúcim k prospěšnému u. Hus II. 108. — U. = ústup, contumelia, Schande, f. Ten, který se tu poddává (souboj pro uražení na cti přijímá), právě stál, druhý, nestane-li, s ústupem činí. Tov. k. 203. Má jeti na dvuor maršalkuov a neučiní-li toho, tehdy mu jest s u-ním. Kn. drn. 41. Cf. Která strana se tu poddá, právě se poddá a která nestojí, s potupú jí jest. Tov. k. 203. Cf. Ústup. Ale věděno má býti, že všecky odpory příslušející proti súdci nebo k jeho soudu u. mají před od- povědí k žalobě předloženy býti. CJB. 391.