Ustoupiti
Ustoupiti, stup, stoupě (íc), il, en, ení; ustoupati, ustupovati = odstraniti se, auf die Seite gehen, abtreten, sich entfernen, entweichen, weichen, fortrücken: vzdáliti se, utéci, entweichen, fliehen; místo dáti, aus- weichen, nachgeben, Platz räumen; coufati, o zad jíti, weichen, zurückweichen, zurück- treten; popustiti, abtreten, es ihm hissen; upustiti, nechati, ablassen, nachgeben, nach- lassen; se = ustoupiti na stranu, ausweichen. Jg. — abs. Ustup! Ustup, abych si sedl; Když nechce u., tu přestává vše, dále s ním jednati nelze; Moudřejší ustupuje. Us. Dch. Ustoupiti — ustup! Rückwärts — Marsch! Čsk. Vipert u-pil takořka utíkaje. Ddk. II. 401. Kora k stromu přischne, když mizga ustúpí. Na Ostrav. Tč. Kdo ustúpi, není hlúpý. Mor. Tč. Hory ustupovaly. BR. II. 77. b. Obžalovaný u-pil. NB. Tč. 250. Po- zorovali s nelibostí, kterak Čechové čím dále tím vice museli ustupovati. Pal. II. 3. 173. Ustup, haléři, ať groš sedne. Jir. Ves. čt. 358. Dobře u., kde zniku není. Kmp. A jakož ustupoval Athanasius, jehož chtěl jest ciesař zahubiti, a ustúpiv mnoho jest potom cierkvi sv. proti kacieřóm prospěl. Hus II. 172. Byl-li jsem komu trnem v očích, ustupuji. Kom. Raději měl ustoupiti, než aby rozbroje stropil. Kram. Odvolává již a již ustoupá. Prov. Ustoupiti, co se týče učenosti. D. Nepřítel ustupuje (couvá). D. Počali u. V. Moře ustupuje. Us. — čeho (zač). Nastoupiv toho, což jest rozkázal; Aby toho neustupovali, což jsou poznali z zákona božího. Bart. 221., 2., 253. 11. Za kus chleba pravdy své u. Hus U. svého práva. V. Raději jsem spravedlnosti své ustoupil; nechtěje své vůle u. Br. Trpěl pro zákon, kterého nechtěl ďáblu k vůli ustoupiti; U. své pýchy. Bart. 1. 3., 4. 20 Již byli vypustili řeč o něm, že by ustúpil pravdy. Let. 178. Mnozí toho jsú ustupovali. Tov. 37. Musíš někdy svého úmyslu u.; Kdyby na čem proti tomu učinila, tedy my úřadů svých ihned u. máme; Však vám ne- posvětí Rokycany, leč toho kalicha ustúpíte; Nechtěli u. bludu kacieřského; Svoluje JMC. ustúpiti po smrti své toho práva dědičného. Arch. I. 137., 150., II. 234., III 80., V. 388. (Šd. ). Příklad tuto pěkný, že sluší mdlých šetřiti a raději práva svého ustupovati nežli pohoršení dávati; Práva svého jim ustoupiv. BR. II. 78. a., 94. (519. b., 668. b., 712. b. Šd. ). Pravdy kto ustoupí božie, běda jemu; Měla by u. pravdy a viery pána Jesu Krista. Hus I. 378., III. 287. (III 243., 251., 282. Tč). — čeho, od čeho (jak): od svého předsevzetí, mínění, V., zdání. D. Za nehet od svého u. nechce! Žalan. 141. Sych. Na vlas svého neustoupil. Mus. Navodil lid, aby bylo bojováno a potom toho ustupoval. Pč. 48. U. od svého úmyslu. Dch. Raději si dá palec utíti, než by ustoupil od svého slova. Šml. A později od té omluvy docela se u-lo. Sš. II. 21. Papež u-pil od rozkazů svých; Jindřich u-pil od obléhání města. Ddk. II. 275., 401., 410. (Tč. ). Neustoupí ani nohy zšíří. D. — komu, čemu. Jeho moci vše u. musí. V. U. někomu, V., slav- nějšímu, Br., vrchnosti, Kram., zlosti kněž- ské, Plk., vrahóm. Rkk. Jak stín ustoupá tělu a pěstoun zletilosti vychovancově; Ná- rodní jazyk ustoupil řeckému jazyku. Sš. II. 99., Sk. 135. (Hý. ). Nepřátelům raději u. nežli se s nimi vaditi. BR. II. 53. Šlechetný muži! nešlechetnému ustupuje urazíš tím šlechetného. Kmp. Moravské duchovenstvo v ohledu vědeckého vzdělání žádnému ji- nému nemusilo u. Ddk. IV. 286. Moci a síle přílišně ustoupili. Bart. V dobrotě setrvávej a ustupuj zlému; Vetšému a statečnejšému vždycky ustupují; Svědčí vdycky na malého většímu ustúpiť. Na Slov. Tč. Jak chceš protiven převýšiť, ustup protivnému; Hlou- pým musíš u., nechceš-li s nimi se vaditi; Chvála za tím běží, kdo jí ustupuje. Na Mor. Tč. Pravda nezná u. zlobě, kdo jí laje, ten ji zastává. Tč. exc. Budova co do ozdob knížecímu paláci o mnoho neustupo- vala. Ehr. — před kým. Lev neustupuje před žádným. Br. Král vždy před ním ustúpal; Nadějíce se, že sú Čechové strachy před nimi ustúpili. Let. 49., 82. Před kte- rýmž (vojskem) jal se Jindřich rychle ustu- povati. Ddk. II. 383. — odkud kam: s očí někomu, s cesty (ctíti jej) u. V. Nepřítel ze země ustoupil. Us. U. z pravdy, z povin- nosti (vykročiti, zablouditi). L. Z města, z místa u. (den Platz räumen). Us. Dch. Žalosť radosti vždycky jedna druhé z místa ustupuje. Tč. Okolnosti donutily Jindřicha, aby ustoupil od bratra Svatoplukova; U. z pole; U-pil z otevřených rovin do svého hlavního města Brunšvika. Ddk. II. 414., 441., V. 59. Co je hustější v žincici, to po vrchu pluje a od žinčice k máslu ustupuje. Na Slov. Tč. Nepříteli z pole u. V. Marobud jsa vojskem římským obklíčen z Moravy do Boiohoemum u-pil. Šb. Lit. I. 12. — kam. Ustoupil do Lužic. Kram Soběslav u-pil do Čech. Ddk. IV. 24. Měsíc k vý- chodu ustoupil. Zlob. Vojáci k Praze ustou- pili. Us. Sám Manuel zastrašen u pil k Bači. Ddk. III. 255. U. v dobrou svornosť. Bart. 2. 4. U. v pozadí. Us. Dch. U. v stranu, Kom., na stranu, na pole s cesty. Us. U. na zad = couvati. Ustupte, chaso, na stranu; šířej, chaso, šířej (ustupte). Brt. Ustup, Ma- ruško, na levo, pod javor. Sš. P. 105. U. na kněžský stolec. Dal. 110. — proč: pro dluhy. V. Někomu něco z dluhu u. Kn. rož. 119. Strachem před nimi u-li. Let. 82. Uč se k užitku tvoji um ustupovať hněvlivému (člověku). Na Slov. Tč. — komu kde: na cestě. Kram. — komu v čem: v hádce. Č. V nevyhnutelné potřebě u. mají. Br. Ustu- puj hloupému v řeči, nebo nic ho nepřed- svědčí. Na Mor. Tč. Ustupujeť na ten čas v dějinách do pozadí. Ddk III. 180. V uče- nosti musí mu u. Šm. Ženské mužským v chlípnosti neustupují; V něčem aspoň se své strany lítým odpůrcům Saduceům u. museli. Sš. II. 31., Sk 66. (Hý. ). — co na čem. Na té kupie mosel jsem u. 2 zl. (sle- viti). NB. Tč. 49. — čím. U. má tím sta- vením, pokud jest proti jezeru. Arch. plz. 1494. — s kým, s čím jak. Bez prodlení jali se s vojskem u-vati k Rýnu; Jindřich s velikou ztrátou musel u. až do Vídně; U-pil s nabranými kořistmi nazpět do země své. Ddk. II. 381, III. 146., II. 145. (Tč. ). — komu, proč, jak kdy. Po dvou hodinách nepřítel ustoupil. Ml. Při volbě poslance někomu u. Ml. Ceremonie v nouzi u. mají. BR. II. 143. Pro vloudilé liché bratry jsme ani na hodinu neustoupili podložením-se; Zákon Mojžíšův u. musil novému zákonu při založení zákona nového na den seslání ducha sv. Sš. II. 17., Sk. 246. — před kým jak. Ani nohou před tebou neustou- pím. Svěd.