Ústreta
Ústreta, ústřeta, y, f. = stříc, potkání, die Begegnung. V ú-tu n. v ú-ty komu jíti, přijíti, Kart., kráčeti. Mus. Tomu v ústrety vychází apoštol; Takovému mínění apoštol tuto v ústrety vybíhá: Takovému nedoroz- umění slov svojich Kristus v ústrety zabíhá; Radosť s úctou vám jdou v ústretu. Sš. I. 113., II. 38., J. 110. (Hý. )., Ss. Snt. Chceme setrvať, se tužit k moci přímou ústřetou. Dch. Co člověk nechce, čert mu pošle v ú-ty. Chch. Prudce rozjel se od svých jim v ou- strety; Skoro na tři míle vyjeli jsou mu někteří pánové v ú-ty. Ddk. II. 327., 366. (Tč. ). S rozpjatýma rukama v ú-ty mu bě- žela; Tu jim celô mesto vyšlo v ú-ty a radosti nebolo konca kraja. Dbš. Sl. pov. I. 46., 208.