Ústroj
Ústroj, e, m. = částka těla živočišného k ja- kémukoliv úřadu způsobená, úd, das Organ, Werkzeug. Živicí ústroje rostlin: kořen, peň. listy. Rostl. Ú. plodicí (plodidla, Befruch- tungsorgane), dychací (dychadla, Respira- tionsorgane), krvovodné (odvodice, přívo- dice), mízovodné (míznice, mléčnice), vymě- šovací. Presl. Ú. zažívací: jícen, žaludek, střeva; ú. oběhu krve: srdce a cévy krevní n. žíly; ú. dychací: plíce n. plícní vaky (hmyzové mají vzdušné trubičky; živočichové ve vodě žijící dýchají skoro vesměs žábrami). Jhl. 257. Ú. dychací, vz Plíce a Prudušnice (Krkožka); ú. krevní, vz Srdce, Tepny a Žíly; ú. zažívací: dutina ústní se zuby, ja- zykem a čípkem, hrdlo, jícen, žaludek, střeva a některé žlázy. Pž. Ú. ústní jsou kousavé aneb ssavé. Jhl. Ú. rodicí (rodidlo, Gebär- organ), čichací, chutnací n. okoušecí (čidla chutnací, okoušecí), močeplemenitelný, ple- menicí (rozplemeňovací, plemenidlo, genita- lia, die Geschlechtstheile, Zeugungsorgane; rodidla a plodidla. ú. plodicí, rodicí, v rostl. stálé a nestálé, Rst. 511., 102., 113., 123. Cf.
Úd), vy-, odměšovací, vyměšovadla (Ab-
sonderungsorgane), hybací (Bewegungs-);
rostlinný, živočišný; mluvicí (mluvidlo), hla-
sový, Stimm-, Nz, sluchový. Hš. Ú. citu,
Empfindungsorgane, chuti, Geschmacks-, mo-
čové, Harn-, ústřední, Centralorgane, řeči
(mluvidla), oběhu krevného, Kreislauforgane,
připojené, Anhangs-, hnití, Fäulnissorganis-
mus. Nz lk. Ú. státní, staatlicher Organismus.
J. tr. Nemoci ú-jů slzných, organa lacrima-
lia, hlenotok týchž, dacryocystobleunorhoea,
zánět jich, dacryocystitis. Schb. Tak že člo-
věk ú-jem ducha sv. se stává. Sš. II. 46.
Římská církev dala nám církevní ú. Sborn.
velehr. I. 123. (Šd. ). Nauka o nemocech ú-jů,
organo-pathologia. Nz. lk. Ú. jednoduchý,
složený. Nz. Ú-je v rostl. prvotné, přídatné,
složené, základné. Vz Kk. 3., 12, —14. Ú.
(v horn. ) jámový, der Schachteinbau. Bc. — Ú. = šat, Kleidung, f. Němc. Máte krásný ú. Us. u Rychn.