Usvědčený
Usvědčený; -ven, a, o, bezeugt, über- führt, überwiesen. U. zrádce. Ddk. II. 406. — z čeho. Obžalovaný byl z nepravdy u-čen. Dch. Vratislav nad to byl usvědčen ze zlosynného útoku na biskupa Jindřicha r. 1145.; Výsledkem toho jest, že obžalo- vaný, byl-li z činu u-čen, musí věc navrá- titi. Ddk. III. 160., IV. 226. (Tč. ). — čeho. Usvědčeni-li jsme bludu. Kos. Ol. I. 20. — v čem. Kdoby v tom u-čen byl. Pal. Dj. V. 2. 184. — čím čeho. Byl-li svědectvím celé obce u-čen křivého udání, má býti kamenován. Ddk. IV. 225. Sok u-čen svě- dectvím obecného forum. Pal. d. Dj. I. 2. 235.