Usvědčiti
Usvědčiti, il, en, ení; usvědčovati = do- svědčiti, svědectvím dokázati, svědomím, svědky ujistiti, beurtheilen, bezeugen, überzeugen. Jg. — koho. V. — co na koho. A to na ně usvědčili lidé. Dal. Kdož by to naň usvědčil. Kn. drn. 114., Dal. 113., Pal. Dj. V. 1. 409. — Ottersd. — kdy na koho. A v tom roce bylo-liby naň shledáno a usvěd- čeno, že jest on tu ceduli sám spisoval. Zř. F. 1. T. XXIX. — koho co čím: svědky. Ms. pr. pr., dobrým svědomím. Žižk. řád. — koho v čem. Kdyby kdo v tom usvědčen byl. Us., J. tr. A byl-liby v proviněních svých usvědčen. Skl. II. 83. Pakli by kdo kterého člověka v tom u-čil. Kn. drn. 114. Kanovníky pohnán a v poslušenství usvěd- čen. Ddk. II. 242. A přijda on usvědčí svět ve hříchu. Sš. J. 249. — Bart. I. 12., 25. — z čeho: z bludu. Dch. — jak. Kteříž by potom čeho takového se dopustili a zřejmě byli usvědčeni. CJB. 277. — koho čeho. A kdož toho usvědčen bude svědky; Toho je může u. Ms. Pr. Toho jej musí u. Pr. měst. 244.