Ušiti
Ušiti, ušiji, ušij. ušije (íc), il, it, ití; uší- vati, nähen, fertig nähen. — co. Ušiješ hro- ma, keď ani nemáš z čoho. Dbš. Sl. pov. I. 109. — z čeho. Ušila čechel z nového gmentu tej Maři Sedlákové. NB. Tč. 9. — co komu: šaty. Us., Ros. Po takovém hlu- bokém připalování ránu ušij (sešij). Ras. — co jak: s velikou pozorností, krásně. Cf. Šíti. Krejčí mi ušil nový kabát. Us. Šd. Ně- povidaj můj mily, dam ci košulu, baj ci ju ušiju; Malum (košilu) sem se (=si) ušila, malo sem se přikryla; Hrbatá se s krejčím hádá, že jí ušil křivý záda; nehádej se hr- batino, je s tím tělo tvoje vinno. Sš. P. 111., 345., 691. (Tč. ). — co jak dlouho. Nechtěli ste ušit mojej milej čižmy, my sme ich ušili od večera do dňa. Sš. P. 522. — co z čeho. Ušije mi šněrovačku z portele něčího. Er. P. 391. Krajčíri, krajčíri světa širokého, ušijte mi šaty z květu makového. Sš. P. 702.