Uškoditi
Uškoditi, il, zen, ení (na Slov. děn, ění), uškodívati, uškozovati = škodu učiniti, ublí- žiti, schaden, Schaden zufügen, beeinträch- tigen, Einem ein Leid thun. Jg. — komu, čemu. V. Mráz vinici uškodil. Ros. On krá- lovství své že má sobě dosti věrné a ubez- pečené aniž se bojí, aby mu cizí moc a síla co u. mohla. Pal. Dj. III. 3. 288. A vlci lační mnoho dobytku uškodie. Arch. III. 123. Nech budě smrť jakákolivěk, ništ mu neuškodí, který podla vóle bozkej v svém životě chodí. Na Slov. Tč. Mnoho si u-dí, kdo se s opilým vodí; Čím si komu důvěr- nější, tím více ti uškodí. Na Mor. Tč. Bylo hrdlům jich uškozeno. Skl. II. 132. Co viece možóm u-dí než žena?; Co platno jest člo- věku, by vešken svět získal a své duši u-dil?; Kdo jest, jenž by vám u-dil, když dobré věci budete milovati; Bohu nemuož ižadný uškoditi. Hus I. 278, 455., III. 253., 255. (Tč. ). Sekyra lesu neuškodí bez lesu. Prov. Tč. Zloděj zloději, šibal šibalu neuškodí. Mus. U. sobě = nesením, zdvíháním, hýbá- ním ublížiti si. D. — komu na čem: na těle, Jv., sobě na zdraví. Sych. Avšak věr- ným křesťanům na spáse u. nemůže (ďábel). Sš. II. 93. Na zdraví a životu svém sobě u. BR. II. 52. b. Uvedena byla přísnější poli- cie v Basileji, by Čechové přijdouce ani sami uráženi nebyli, aniž komu z věrných na duši u. mohli. Pal. Děj. III. 3. 63. Aby jemu bylo uškozeno na zboží neb na cti neb na těle; Nelze jest. by člověku mohl kto na duši u., když sobě sám hřiechem neuškodí; Budeš-li nenáviděti nepřietele svého, viece si sobě u-dil na duši než jemu na těle. Hus I. 222., II. 206., 395. (Tč. ). Aby, co-li by jí uškozeno bylo na její věnu, aby jí to bylo zaplaceno. Půh. II. 226. — komu jak. Ani za vlas jim neuškodil. Koc., Žalan. 141., Hus III. 274. Ani ďábel, ani člověk móž u. člověku pohoršeje ho, jedné ač by hřiechu přivolil. Hus I. 296. Že tou měrou jim ne- uškodí hrozby nepřátel Páně, aby kázání slova božského závadu vzíti mělo. SŠ. Sk. 52. — čím. Někdy jedním slovem si můžeš mnoho u. Us. Tč. Již-li tajemnú zlostí ni- žádnému nechcete u. ?; Nic nenie platno člověku, ač by vešken svět získal a duši své lakomstvím u-dil. Hus II. 382., III. 191. (Tč. ) U. si řečí, zdvíháním. Lis. — jak dlou- ho. Ovšem viece sú prospěli jeho choti a sobě u-li do smrti. Hus I. 257. Ani na nich mělo co uškozeno býti i od žádného člo- věka už do tří let, Půh. I. 334. — komu kde: Bl., v živnosti, v polích, v lese.