Uštědřiti
Uštědřiti, il, en, ení; uštědřovati = ště- dře uděliti, reichlich geben, spendiren. — komu co. Us. Dch. — komu čeho. Sych., Č. By nám u-la koledy. Kld. ván. Které (milosti) vám Bůh dobrotivě u-dřuje beze všech zásluh vašich. Sš. II. 95. — se = ště- drým se učiniti (přes kapsu se uhoditi), frei- gebig werden. Ros., Sych., Leg. — co komu: korunu. Ddk. II. 55. Úkonu či ději, jejž vy- konávati měli, povahu oběti u-dřil. Sš. L. 197. — co jak. Bůh podlé dobrolíbeznosti své a podlé svobodného volení zámluvy svoje uštědřuje; Skrze ducha sv. nám Bůh dary dotčené u-dřuje: Podlé daru, jenž mu milo- stivě bez zásluhy uštědřen byl; Kterou (svá- tosť) jim vzkládáním rukou u. zamyslili; Bůh všem lidem po částech toliko a po míře dary ducha sv. uštědřuje. Sš. 1. 99., 141., II. 104., Sk. 98., J. 62. (Hý). — kdy. Ves Knínice, kdež již r. 1095. tamějšímu farnímu kostelu za příležitosti svěcení jeho dva lány rolí i s poplatníkem byla u-la. Ddk. II 431. Někteří berou slova ta o milostech za to- hoto života skrze evangelium uštědrovaných. Sš. Sk. 41. Doba, v niž milosť a apoštol- ství mu (Pavlovi) uštědřeno bylo; Hermes, praefekt římský, za Trajana na den křestu svého svým 12: 30 otrokům svobodu uštědřil. Sš. 11. 13., 139. (Hý. ). — proč. Poněvadž skrze ni (modlitbu) se darové ducha sv. uštědřují. Sš. II. 159. — kde. Příhodno bylo, aby se v Jerusalemě duch sv. lidstvu u-il; Ve věcech k Bohu se odnášejících mně mi- losť Kristova ušlechtilého zdaru u-la. Sš. Sk. 7., I. 142. (Hý. ).