Utajiti
Utajiti, il, en, ení; utajovati = ukryti, verbergen, verstecken, verheimlichen, ver- hehlen. Jg. — co: smích, D., oheň (udu- siti), Us., dech, Šm., zuby (bolesť jejich utišiti). Us. — co před kým. Us. — co, se čím. Kterak jsem se neutajil ničím (ni- čeho nezadržel). Sš. Sk. 236. Něčí strach svou výmluvností u. Sych. — co kde. Šídla v pytli neutajíš. L. U. v sobě bolesť, zármutek. Us. Šd. — se v čem. V tom ne- mohli sú se u. BO. V pláči se u. = utišiti, sich beruhigen. Jg. — čeho. Že svej cti uměl hájiti a všej řeči u. Kat. 2463. Otázky té jsem utajil. Kos. Ol. I. 152. — se. Uta- jila se země judská (siluit). BO. Potom tak se utají, že mníš, že duše nezuostala v nich. Jel. Enc. m. 63. Hned začnou znovu hrát, že budou všemu nožky hrát a utájeť se dech. Hdk. C. 90. Utajž se (= umlkni, mlč)! BR. II. 140. a. — se čeho. Pak kterak sě dále zjedná, toť se tebe neutají. Arch. V. 291. A tudy ovšem ty soudu svého se u. máš! Sš. I. 134. — se kde jak. Podlé toho světci a světice se utajovali ve skrytosti. Sš. II. 220. — se komu. Jakož se časem svým tobě i všie země neutají. Arch. II. 23. — se k čemu = utišiti se. K té řeči se král utajil. St. skl. — se proč. Smíchy se utajiti nemůže (utišiti se). Us. — se kdy = unaviti se, müde werden. Po tom křiku tak se utají, že... Jel.