Utéci
Utéci (v obec. mluvě: -utecti, utýcti, utect utyct, u Opav. utěc, utěkat, Klš. ), uteku, češ...., kou; utec, ka (ouc), kl, utečení; utíkati, utékati (zastr. utěkati), utíkávati — pryč uplynouti, hinweg-, wog-, fort-, ent- fliessen; pryč zajíti, zaběhnouti, prchnouti, vyváznouti, uběhnouti, entfliehen, entlaufen, entwischen, entspringen, entkommen, ent- rinnen, durchkommen, durchgehen, davon gehen, wegfliehen, weglaufen, ausreissen, fortlaufen; varovati se, ubíhati, fliehen, ver- meiden; minouti, verlaufen, vergehen; se = ujíti se, ucházeti se, Zuflucht nehmen; přijíti, kommen; osupiti se, dáti se do koho, sich über einen machen, ihn angreifen, an- fahren, anfallen; předběhnouti, dříve něco učiniti, vorkommen, voreilen. Jg. — Utéci, na Zlínsku: prsknút, zdrhnút, změtat, dát do kyt, zdírat, zděrovat, zdŕhat, sypat, šru- bovat, Brt. — abs. Kdo utekl, vyhrál. Č. Utíká, an ho nehoní (má zlé svědomí). Vz Ničema. Č. Utíká zvěř, Us., čas. D. Skutek utek (utekl). Prov. Ještě dotud mnoho vody uteče (než se to stane). Ros. Neuteče-li, ale ukane. Ctib. Utekl (ukázal paty, hřbet; obrátil voje; dal se v nohy; poradil se s nohami, s Vaňkem; vypadl po měsíci; Sebral písek na podešve. Č. Cf. Spáliti, Prásknouti, Hřib). Nemohli jsme utéci. Vrat, Nevěděl kudy utéci. Br. Utíkal, jakoby mu hlavu zapálil, Us., jakoby na ostruhu vzat byl, Sych., jakoby mu nad hlavou hořelo (rychle), jakoby ho na vidle bral, Šg., jakoby mu k hrdlu sáhal, Lb., jakoby kulku pustil, Us. u Žamb., Dbv., jako šipka, jako po- trhlý, Us., Dch., koľko mu nohy stačili. Dbš. Sl. pov. I 134. Uteká, uteká, že by ho any na sto konoch nedohonil. Ib. I. 183. Uteč (= vyhni se, vari)! Us. Vck. Kde sú jaké pletky, uteč odtuď hnedky. Na Mor. Tč. Utíkal, kam ho oči vedli. Us. Neutí- kejte tak děti, ať nepadnete. Us. Tč. Bor ta tvoja mladosť brzy uteče. Sl. ps. Šd. Čas utíká jako voda, jako nic. Us. Dch. Ten klíč musí zde někde být, vždyť nemá nohy, aby utekl. Us. Dch. Tak se nad ním práší, co utíká; Utíká, až se nad nim práší. Brt. S. 140. Mým lidem, ježto tam byli utekli, pobral všecko. Půh. II. 293. Počali utíkati, kam kdo mohl. Pal. Dj. III. 2. 279. Kam kdo ví, utečete. BR. II. 368. a. Která
myš do mých pastí přijde, žádná neuteče.
Smil. Jakž jest utekl, jest tomu viece než
rok. NB. Tč. 222. Utíkej, děvče, utíkej,
zdaleka chlapcům vyhýbej; Brandeburko
hotěké; Z hodů domů pospíchám, vezma
kabát utíkám. Sš. P. 374., 683., 688. Kdož
utíká, jest vinen. Bart. Proti hriechu móžeš
čakati boje, ó člověče, a móžeš vítězem býti:
jedné nic proti ženě, s níž bojovati jest
utiekati, ale nepřistupovati; Utíkal a s ve-
likým strachem šel, kam ho oči nesly. Hus
I. 276., III. 306. Služ jako sluha, aneb utec
jako srna. Č. Němý hluchému pošeptal, aby
beznohý utíkal. Prov. Pokázal se, že utekl.
Ros. Co se vleče, neuteče. Koll. Přízeň
utekla. Jel. Utíkající ten slove, kdo před
soudem uchází. Brikc. Utíkej, Káčo, utíkej,
honí tě kocour divokej; Káča utíká, co
může, kocour jí dohonit nemůže. Us. Utíká
jako ďábel před křížem. Prov. — co. Ti,
ješto o budoucí věci myslí, přítomné utíkají.
Jel. — čeho (=varovati se): zlých spolků,
Br., hříchů, Troj., Bl., zahálky. Kom., trestu,
Sych., smilstva a modlářství. Knst. Ruky
všemohoucího nemohu utéci. V. Osuda nelze
utéci. Alx. BM. v. 118. Mohli u. těch zlých
věcí. Chč. P. 86., 148. b. I sám musím utí-
kati zlého i jiné od toho vystříhati. Žer.
Obecných nákladů neutíkám. Anth. II. 353.
Mnozí kříže a zármutku utíkají; Aby věcí
zlých utíkali; Máme jiné od nevěry odvo-
diti a ovšem jí sami utíkati. BR. JI. 192.,
601., 747. U. osidla. Alx. Abychom utiekali
pochlebenstvie. Hus II. 49. Aby utekl těch
hříchův. Chč. 453. Dětinných žádostí utiekaj.
ZN. Neutečeš zlé příhody; Rukú všemohú-
cieho ani živ ani mrtev uteku. BO. — Jel.,
St., Koc. — s čím. Což přiběhlo a jako
s vodou pryč uteklo. V. Kde se mají s ža-
lobami utíkati. Nar. o h. a k. Vladislav
utekl prý s mnohými stejně smýšlejícími
jinochy do Bavor. Ddk. III. 53. K němu
jsú utekli s těmi koňmi. Půh. I 337. U.
s životem. Kat. 2798. Kto j' sě utekl s tú
nevinú. Hr. rk. 433. Naděje utekla s Ma-
tějem do pekla (zklamala ho). V Moravanu
1878. 57. S tím mi utekl. Půh. II 493. Utekia
s vojákem. Us. Ucěkajte s pánem ve dně
v noci, něujdzě přece moji moci. Sš. Ps. 13.
Neb se jest prve napřed s žalobú utekl,
mluvě ke mně hanlivá slova. NB. Tč. 239.
U. se s řečí = předběhnouti. Reš. — kudy
(jak). U. hore dolinami. Ht. Sl. ml. 230.
Ta utíká po ulici, jakoby ji honil. Něm. Ku kterýmž se s přívrženci svými přes Labe utekli. Ddk. II. 305. A já se udělám maličkým zajíčkem a já ti uteču zeleným hájíčkem. Sš. P. 691. Pavel nečekaje zjev- ného obráněnie božieho utekl jest v koši z Damaška skrze okno spuštěn přes zeď. Hus 1. 355. Zadními dveřmi utéci. D. Myš derou utekla. Us. On přes tvrdé tvrze, s prací utekl. Pass mus. 357. — komu, čemu: rodičům. Us. Utíkají mu vojáci. Ros. Kto jste utekli meči. V. Tatíček se nahně- vali a já jsem jim utěk pryč. Slez. ps. Šd. Drž groš, aby ti zlatý neutek. Jir. Ves. čt. 359. (Šd. ). Muoj člověk Urban ježto mi utekl, z jeho dědiny noční věcí přichází na mú dědinu. Půh. II. 588. Myslila jsem, že uteče roku (že dříve roku bude choditi). Us. Vk. Utek jí zrak (oslepla). V Kunv. Msk. Žena mu utekla. Us. Dch. Andulička mladá, milovat se nedá, utíká mně Er. P. 132. Uteklo mi po třech korcích žita (nic nevyrostlo). V Kunv. Msk. — (komu s čím) odkud. Utekl od nás, Ros., Vrat., s vrchu. U. z bitvy. Vc. 'A on se ji počal bati, počal od ni utikati. Sš P. 90. Ani jsem od svého statku utíkal. NB. Tč. 103. Utiekaj sě od něho a varuj; Protož taký k Bohu pospiechá a od zahynutie utieká; Od dóstojenstvie utiekati. Hus I. 90., 117., 406. U. od ovec. Chč 301. A prvé nežli ten jmenovaný Jan byl utekl z toho vězenie, i prosil, aby jemu bylo polehčeno. NB. Tč. 150. Utekla ďasu z bělidla (je černé pleti). Us. Bdl. U. ze světa (zabiti se). Us. Dbv. Kteří z měst a ze země utekli, mohou jen tehdáž vrátiti se, když obce k tomu svolí; Z gruntů svých všecko opustíce utíkají. Pal Dj. III. 3. 162., V. 1. 390. Byliť zejména Oldřich i Lutolt utekli se ven ze země; Utíkali pryč z hra- dův a podhradí. Ddk. II. 369., 416 (Tč. ). U. z dědin. Chč. 450. Pán k tomu ponouká, aby v čas obležení Jerusalema, kam kdo ví a co nejrychleji může, jako z ohně utíkal. BR. II. 107. b. Z rady mé k stavům se utekl. Žer. L. I. 14. U. z ohně, Alx. 1104. Z osudu nelze u. Alx. A tu byl jest po- paden král Sedechias utiekaje z Jeruzalema od bojovníkóv krále babylonského. Hus II. 335. Utekla mu s brdci (o impotentním). Mus. U. ze země, V., někomu z vězení. Us. Děrou ve dně utíká voda ze sudu. Jd. — (se) před kým (jak). U. před nepřítelem. V.. Br., Jel., Ros. Vášně se před rozumem utíkají. Jel. Kvapné rychlosti v řeči ne- užívej, aby snad slova neutíkala se před rozumem. V. Jiní jako před smrtí v honech utíkají. V. Před dílem u. V. Opařený ko- hout i před deštěm utíká (o tom, kdo škodou zmoudřeli. Us. Dch. Řekové před ním utí- kají. Troj. 234. Kdožkoli mne spatří, přede mnou z cesty utíká. Kom. U. před mocí a násilím nebezpečným. Bart. 191. Utekl před hospodú svú. Bj. Před morem nelze u. ani se schovati a ukryti. Anth. II. 153. U. před vlkem. Chč. 304. Zikmund utekl před Žiž- kou. Dač. I. 325. Utíká jako ďábel před křížem. Vz Bázlivý. Lb. Až jen přijde vé- voda váš do Čech, však my před ním ne- utečeme. Pal. Dj. III. 3. 94. Utiekají před božím slovem z kostela; Pravíme, aby ni- žádný dobrovolně sobě smrti nečinil, chtě u. před tesknostmi časnými, aby neupadl u věčné; Ona po něm běží a on před ní utieká. Hus I. 128., 159, II. 98 (Tč. ). Více pes běží za tebú, jak před ním utíkáš. Us. Tč. — (se) na koho, na co (jak kam). Utekli se na žalobu ku králi. Cr. Hleď, aby se zase s útokem na svého pohnaného prve nežli on na tě, utekl. Vš. Jir. 55. (Hřiešník) se utec na boží zpověď. Hus III. 184. Ke lži na radu se u. Rvač. U. se na radu. Reš. U. se na koho = obořiti se. On se s důtkli- vou řečí, s okřikem na něho utekl. V. Slovy přísnými se naň utekl. V. — (se jak) kam (ke komu, do čeho, za co, pod co, nač, mezi co). Utéci k městu, k lesu. Us. Jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu. O. z D. A že se přihází, že psanci nevy- vedení utíkají se k právu a jeho užívají. Zř. F. I. U. XXVI. K němu utekl (útočiště k němu měl). V., Arch. I. 70. K výmluv- nosti se utéci. Ros. Kdo se prve k mlýnu uteče, ten také prve semele. Prov. U. do lesa, Us., do města. Flav. Utekl se v ko- žíšku do vody. Prov. — Br., Har. Utekl za řeku. Us. Pod něčí ochranu u. Měčislav utekl se na Rus. Ddk. II. 94. U. se na tvrz. Pč. 18. Turci na zámek Ostřehom utekli. Dač. I. 182. Anděl Lotovi rozkázal na hory utéci. BR. II. 107. b. Tehdáž sem se byl k Chvalovi na Klukovice utekl s dobytkem; S žalobami se na nás utíkajíce. Arch. I. 175., 376. (Šd. ). Ja, co je mně po tej Uliance, po- bija ju uteče k maměnce. Sš. P. 238. U-kla se k Hospodinu. Pass. 6. Abyste se pilně k trůnu milosti jeho na modlitbách utíkali. BR. II. 367. b. Ó Pane, k milosrdenstvie tvé- mu se utíkáme. Dač. I. 269. Nebylo k komu se utíkati. Dač I. 299. Utéci se k svému koniu. Dal. 93. Čím více ucházel se Boleslav o přízeň jejich, tím spíše utíkali se k Jin- dřichu II.; Měčislav utekl se do Prahy k Ol- dřichovi; Museli bychom u. se k takovým prostředkům, jenž by... Ddk. II. 72., 113., VI. 117. My pak, nemohúc o to strany roz- děliti, utíkámy se k vašie múdrosti prosiece za naučení; Utekl jsem se k ctným lidem prose, aby...; K nám zase sě utíkají na- učení žádajíc o to; Protož sě k vám utí- káme jakožto k starším našim naučení a rady žádajíce. NB. Tč. 29., 33, 73., 85. Utec se k nesmiernému božiemu milosrden- stvie; Aby oni majíc pokušenie, k svému se otci utekli; Má se k němu utéci a jemu se modliti; Byl-lis velikým hřiešníkem, utec se k štědrému krve vylití syna božího; K čí utečete pomoci? Hus I. 294., 349., II. 42., III. 158., 193. (I. 359., II. 97., 192., III. 260). Můj mily ucěk mi do papraci. Sš. P. 656. Spravedlnosť do nebe utekla. Skutek do Naděje utek. Šd. exc. Utekl do pivnice. NB. Tč. 2. Čímž vyjasňuje se ta okolnosť, proč asi uteklí se Vratislav a matka jeho do Uher; Jaromír utekl se do ciziny. Ddk. II. 195., II. 241. Budú-li vás puditi, utecte do jiného miesta: Utec odsovad do nebes. Hus II. 171., III. 103. Můoj člověk podeň utekl noční věcí. Půh. I. 374. A já sa spra- vím malú rybečkú a já utečeni pod tu vo- dičku. Sl. ps. 59. Na to volaná děva utíká opět mezi družice. Sš. P. 725. — se ke komu čím. Nikdy jest jemu toho dluhu nezpomínal, než již všetečnú žalobú k němu jest se utekl. NB. Tč. 60., 285. — kdy. Uposlechnuvše utekli jsou se vypovězenci asi r. 1057. do Uher; Soběslav hned první noci utekl z Prahy ze strachu před Fridri- chem. Ddk. II. 199., III. 292. Z města o půl noci u. Pass. 329. Co budzěš ucěkać za cely rok, dohonim ja cěbe na jeden krok. Sš. P. 13. V nemoci k Bohu se u. Pass. 3. (Hý. ). Vz U. se oč. — se kam oč zač, s čím, v čem. U. se k někomu o pomoc, o pravidla k neznabohu, V., o ochranu, Apol., za ochranu. Boč., o radu, Us., s pros- bou. J. tr. Ve všech věcech (potřebách) k němu se utíká. Us., Ros. Blažený, kdo se ku Kristovi ve svátosti utíká. Sš. J. 188. Ota o záštitu skráceného práva svého k Li- deři se utíká. Ddk. III. 6. K němu jakožto ku pánu svému o své těžkosti se utíkali. Bart. 1. 34. Dvě ženě k nám o naučení se utíkají. NB. Tč. 94. O nějakou věc k soudu se u. Tov. Nevěděli kam se u. o svou duši. Let. 436. Učí nás, před záležitostmi vážněj- šími k Bohu se utíkati o radu. Sš. Sk. 16. (Hý. ). — se ke komu na čem. A k němu (Kristu) se na modlitbě utíká. Sš. II. 35. — za kým. Nevěřila bych tě, dyby se's mně pekl, šak's mně včera večír za jinó utekl. Sš. P. 387. Utíkal jsem za ním, ale nedo- honil jsem ho. Us. — proč. Odtud pro hlad utíkati musela. Pal. Dj. III. 3. 59. U. stra- chem z města. Let. 328. U. ze strachu. Ddk. III. 292. U. pro dluhy. V. — jak: bez pokuty a trestání. V. Bez čepice utekl. Oběma nohama utíkal (= rychlej. Us. Tím čas utekl. Us. Chvílčička za chvílčičkou utíká, šetř času. Sych. A oni podlé mož- nosti utíkali. BR. II. 641. a. Tataři brzo zpátkem utekli. Dač. I. 196. Horem pádem utekli. Us. A tú všetečnú žalobú že se jest utekl bez svědkuov. NB. Tč. 285. Utíkati jako terpentínem = střečkovati. U Litovle. Kôr. Cvalom utěkali z doliny. Tov. 351. Pryč pádem u-li. Zpěv. I. 33. Kteříž jsú z města proti svým slibóm a přísahám utekli. Arch. IV. 383. Utíkaje podlé moře. BO. Cf. U. abs. (na začátku článku). — pass. Nemá býti žádána, ale utíkána od lidí (lidská sláva). V. Člověk morem zara- žený utíkán má býti. Kom.