1. Útěcha
1. Útěcha, y, f. Ú. liší se od potěšení. Vz toto. Ú. = učetí milé, libé, těšící i to, co způsobuje to učiti, věc příjemná, radosť, utěšení, potěšení, das Vergnügen, Ergötzen, die Lust. Když je plno na dvoře, ú. v ko- moře. Tč. V Praze kratochvil a ú-chu měli. Dal. Město vší útěchy plné. Troj. Ten muž (ta žena) jest má útěcha. Ros. — Ú. = po- těšení v nehodě, v neštěstí, der Trost. U-chy prázdný, trostlos; Někomu v kleslou mysl ú-chu vlévati. Dch. Kdykoli na nás dolé- hají kříže, ú. nebes přicházívá blíže. Apo- štol té marné, křivé a lživé u-še vstříc a v odpor vchází. Sš. I. 34. (Hý. ). Nikde u-chy a nikde pokoje. Ht. Sl. ml. 173. Přijav zajisté útěchy od spolubratra svého vypustil duši dne 3/12 1134. Ddk. III. 59. To na útěchu nám pověděl. Kat. 1926. Přijide mu božie u. Dal. 131. Ne k ú-še ale k hoři. Št. Pán náš všemohoucí, jenž po bouřích dává jas- nosť a po zármutcích ú-chu, budiž s tebou. Pal. Dj. III. 3. 148. Ú-chu máš z něho. Us. Tč. To jest má jediná ú. v té veliké bo- lesti., Jg. V něčem ú-chu nalézati. Us.