Utěšení
Utěšení, n., das Vergnügen. Vz Utěšiti. Slovo k u., das Trostwort. D., V. U věč- nosti, v níž konce nenie, které móž býti zatracenci u. ? Hus I. 285. Buoh všudy jest, a tak věrný sluha má ho, kdežkolivěk jest, sobě k u., ku pomoci a k posilení; Zapo- menuli jste u., které vám jako synóm mluví; Pravý kající jest v u., že se jich (hříchů) kaje. Hus I. 297., 350., III. 120. — U.. = potěšení, radosť, die Freude, die Lust, das Vergnügen. Má u. v obcování s ním. Jel. U. očí. D. Prisahač má v tom u., že jme- nuje jméno božie a, tak vzpomíná na Boha: Věrní majíce z písma u. pravdy proto Kri- stovy neopustí. Hus I. 102., 235. Budú plakať panny, paní, s kerýmis měl u. Sš. P. 40. To (co jsem psal) sobě nynie mějte za no- viny k u. Arch. II. 45. U. v hřích míti. Chč. (538., Št. N. 9. U. hřiešní konečně ne- mají v nižádném hřešenie; (Hříšnému) zhyne všech věcí u.; An zapověděl jest každé utěšeníčko; Pravý kající pracuje o radosť nebeskú a netbá u. tohoto světa. Hus I. 383., II. 21., III. 118., 120. (Tč. ). — U. = líbeznosť, lahodnosť, die Anmuth, Lieblich- keit. D. Položení města bylo nevýmluvného u. Troj. Žieznivé nápojem sladkým, t. j. utěšením lehkým a druhdy vtipným výkla- dem napojiti. Hus 1. 144. Ktož kolivěk jiného miluje viece pro tělestné u. neb pro zisk tělestný než pro pána Boha a pro ctnosť, tak miluje ho zle; Ktož pilně znamená krátkosť u. tělěstného; Již brzké u. minulo a věčné zatracenie ostalo; (I. v smilství. Hus I. 155., 281., II. 245, III. 128. (Tč. ). — U. vzhledem na bolesť, na smutek, der Trost. U. přijati. Troj.