Utěšiti
Utěšiti, il, en, ení; utěšívati, utěšovati, trö- sten. Nedati se u. V. Potěšil neutěšil. Ze 16. věku. Šd. — koho. Utěš vás pán Bůh. Us. Dch. Nenie, kto by ji u-il. BO. — koho, co, se čím. Trudnou mysl libým zvukem u. Ráj. Smutný utěší se známými. Dal. U. se pověstí. Št. N. 254. U. se zpěvem, Slov. Us., Šd., navštívením. Hus III. 34. By mě tiem utěšil. Alx. M. v. 45. (HP. 51. ). Nevelmi se tím utěšil. Št. — se. Nemohu se u. Hr. rk. 169. — se v kom. Ať se v něm duše cele utěší. Br. Utěš se v svém smutcě. BO. U. se v mukách. Chč. 634. Ani mne v tom utěšíte. Hr. rk. 151. — koho o čem. U-li je o jich bratru. ZN. — kdy. Alespoň toho času staré záští jejich se u-lo. Ddk. V. 160. — co jak. Anjel i s bleskem tváři i v bě- losti ukázán jest, aby svým zpósobem i ztrašil zlé i utěšil věrné; Nemocné hřiechem na duši duchovně u. Hus II. 137., I. 144. (Tč). — se kde. Smutný utěší se mezi známými. Dal. 11. — se z čeho. Ze svého smutku se utěšil. Pass. mus. 369. — se nad kým. Já se utěším nad mými vrahy a pomstím se nad mými nepřátely. Bart. 348. 30. Královna nad ztrátou jeho u. se nemohla. Pal. Dj. II. 2. 481. — se komu. Běda mi siré nebožce, komu se utěšiti mám (mit wem soll ich mich trösten? Jg. )? Ctib.