Utěžiti
Utěžiti, frequ. utěžeti. Cf. List. fil. IX. 318., Mkl. Etym. 351. - co. Co-li novin jsem utěžal. Kat. 2605. Což po svú rukú utěžal, ex opere manuum. Otc. 261. b. — co komu: práci = stížiti, erschweren. Mor. Tč. — Pozn. Stravice jest gt. — čeho. Vz předcház. Dobyti a utiežeti zisku duchov- nieho sbožie Št. Kn. š. 273. 22. Chtě utě- žeti ztravy. Hrad. 124. a. — co čím. Pilně uvěř u vrchnieho Boha, jehož mocí vše utěži. Kat. 2624. Cf. Zatesknutí.