2. Utkati
2. Utkati = potkati, begegnen, an Einen stossen; zvl. v boji, polem utkati, im Kampfe begegnen. Jg. — co, koho: dívku. Leg. Když syn boží utká svú choť. Št. Když Hektor sem i tam mezi vojsky sekal, tu král jeho utkal. Troj. Když vstoupil na zemi, utkal ho muž jeden; Přemýšlí, může-li s de- síti tisíci u. toho, kterýž s dvaceti tisíci táhne na něho. Sš. L. 89., 144. (Hý. ). I utka ji sluha; Aby snad neutkali vás vracejíce se; Brzo mě utkalo, co jsem chtěl. BO. Tak jda dva rytieře utka. Pass. 936. Jehožto (Egeáše) utkav sv. Ondřej k němu vece. Pass. 20. (Hý. ). Tu ho utkali. Pass. mus. 283. Ježús je utkav poče jich tázati. Hr. rk. 231. I utka jej jeho běda. Dal. 17. Utkal panic pannu. Pís. z 15. stol. (Šb. L. I. 170). Kohož která věc utká. Alx. B. v. 298. (HP. 79. ). Tč. — koho kde. Svini divokou utkav na hoře za uši jest lapil. V. U. koho na cestě. Ms. k. pr. U. koho v dolu (v údolí). Ráj. Aby vojsko nepřítele utkalo v poli otevřeném. Ddk. III. 234. — koho čím: bojem. Dal. 32., Pal. Děj. I. 1. 168. — koho, se s kým (kdy) = u. koho. Tam naměří bez strachu, s kým by tu koli utkal se. Ráj. S tím se netajil, že v příhodné době utká se s králem uherským válečně. Ddk. III. 203. A když se s ním utkáte; Utkal je se dvěma králoma. BO. V ta doba utká se s nimi. Bj. Buoh chodil po zlatém mostu a utkal sě s sv. Petrem. Št.