2. Utkati koho
2. Utkati koho. Št. Kn. š. 17. 22. Tehdy utka je Heliáš prorok; Sámť vyjde protiv tobě a utká tě. Ib. 10., 17. Když mě utká nemoc; Jižto (Elšku) utkav na jejie hrady dovedl ji jest. Výb. I. 363., 469. Ta tě utká Anna. 14. stol. Mnč. R. 20. Utkasta jej dva. Bib. mik. Matt. 8. 28. Utkal jej lev a roz- trhav snědl. Pass. 1395. Sv. Germanus krále utkal. Tu jej utka jeden muž poctivý. Pass. mus. 387., 475. — koho čím. Žalostí ty mě utýkáš. Výb. I. 368. — se s kým. S Franky se utkávali. Šf. Strž. II. 590. Samo s nadutým se Dagobertem utkal. Zl. Praha 1889. č. 21. — na koho (jak, čím). Jeden před druhým na druhého utýká. Vš. 105. Protivníci křivě na nás utýkají. Krnd. 208. Spisem na něho utknouti a doraziti. Pal. Rdh. I. 63. — v čem. To tě v jeho (člověka zlého) skutku utká. Ezp. 1849. Ten prve utýká, jenž podle práva utýká a ktož proti právu utýká, ač časem jest první, právem však bude poslední. Vš. Jir. 106.