Utknouti
Utknouti, knul a kl, ut, utí; utkati, uty- kati = ustrčiti, ucpati, verstopfen; uhoditi na koho, stossen, treffen, berühren, anfahren, anstossen; u., ut. se = zavaditi, ustrčiti se, anstossen, stolpern; uváznouti, stecken blei- ben. Jg. Každý ten, kdož utkna nedožene, má nález panský trpěti. Vš. Jir. 106. — co čím: díru mechem (zacpati) L. U. koho bo- jem, vz Utkati, 2. — co čím kde. Někoho žalostí u. Výb. I. 368. U. špáry n. škalby mezi dýlemi mechem, aby zima do jizby nevchodila. Na Ostrav. Tč. U. na koho u hory. Bls. 84. — jak. Boje se, aby nebyl utkán s předu i s zadu. obrátil se. Pal. Dj. IV. 2. 558. — koho = potkati. ŽKr. Vz Utkati, 2. — na co (čím), na koho (před čím) — utíkati na koho, uhoditi, dotknouti. V šran- cích póvod i pohnaný stojíce jeden před druhým na druhého utyká. Vš. Jedni na druhé prve utknúti chvátajíce nejedni také ústně volají a útok útok jmenujíce před druhú stranú utykají. Vš. Jir. 106. Aby svo- bodně jeden na druhého utknouti moh; Uty- kali na ně svobodně. Bls. 80., 83. Na ně- které osoby u. Arch. I. 387. Utykajíce na to snad a řkúce: Čím král má býti, ano krá- lovstvie jest zastaveno. Arch. II. 211. Aby, na které osoby utknou, poselství to na se vzíti musely bez odporu. Pal. Dj. IV. 1. 109. Lidé pohřešují z kvapnosti, když jeden utkne řečí na druhého skrze opilství. Brikc. Pak Rekové na Eneáše utykachu, líčiece, žejest přísahu zrušil. Troj. — čím na co (zavaditi, ustrčiti se). Utykam hlavou, hubou na zemi (padání). L. — se oč. Myť jsme úhel z ka- mene, onž se každý utkne (zavadí). Tkad. Běda, utkneš li se o ty jejich čáry, za ne- drahně časův obejmou té máry. Sš. Bs. 59. Své dcery opatrně voď, ať neutkneš se o skálu. Sš. Sm. bs. 45. — se nač. Vůdce na práh se utknul (zavadil, zakopl) a padl. Baiz. — v čem = uváznouti. L.