Utkvíti
Utkvíti, ěl a íl, ění = uváznouti, stecken bleiben. — kde (čím). Časť šípky utkvíla v pukléři. L. Úsměch na ústech mu utkvěl. Čes. vč. U. na mělčině. Šm. To slovo utkvě- lo v srdci jeho. Ddk. II. 327. Okem utkvěl ve stropu. Hlk. Pod tímto nazvem u-li v ne- blahé paměti na Moravě. Ddk. V. 215. — čím na čem (jak): zrakem, myslí. Nz. Myslí na dětinských otázkach u. Ht. Pohané u-li na nedobozích svojich. Sš. I. 112. Hlou- ček osvícených vlastenců, na jichž působení oko pozorovatelovo mohlo u. s útěchou a zalíbením. Pal. Dj. V. 1. 308. — v čem. Dobře mu to utkvělo v paměti. Us. Ddk. III. 61., V. 227. Mojžíš napřed zaražen byl a utkvěl v dívání a obdivování se. Sš. Sk. 83. — co kam. Všichni u-li mimovolně a bezděky zraky svoje na sv. Štěpána. Sš. Sk. 74.