Útočiště
Útočiště, ě, n. = utíkaní před útokem; též místo, kam se před útokem utéci může. Útočišče. Ž. wit. 9. 10., 30. 3., Arch. IV. 467. U V. také výsada. Die Zuflucht, Frei- stätte, der Zufluchtsort. Vz -iště. Ú. = svo- bodné místo, svobodství. V. Jisté a bez- pečné ú.; ú. míti k někomu. V. Ú. k ně- komu vzíti, bráti, někam vzíti, obyč.: ú. ke komu míti, utéci se k někomu. Vz Utéci, Brs. 2. vyd. 251. Ú. ke dvoru, der Hof- rekurs. J. tr. Pravda v luži (=ve lži) nemá svého ú-ště. Na Slov. Tč. A tu tady vzali (židé) ú. ku pomluvám a nářkům; Josua ú. tu zarazil. Sš. Sk. 72., J. 65. Poněvadž o všecky věci nám potřebné k vám ú. jmáme, i o to se k vám utiekáme prosbú. NB. Tč. 267. Kam bráti jinam ú. ? Kom. Aby v něm samém své ú. složené měli. BR. II. 107. b. Ú. k někomu míti. Háj. 2. S tím ú. mají k svatým. Chč. 378. Každý v svém nebez- pečenství k tomu ú. má, do jehožto pomoci ufá. Pass. 6. (Hý. ). Jal se vyhledávati ú. za zdmi hradů svých zůstavuje kraj zvůli ne- přítele; Knížata česká spatřovala té doby ú. své jediné v Němcích; I ke lžem se vzalo ú.; Ladislava němečtí Řehořovci ještě 1. 1084. a 1087. vychvalují co přední své ú.; Sobě- slav nalezl ú. při dvoře císařském. Ddk. I. 178., II. 72., III. 258., II. 296., III. 212. (Tč. ). Neb já k tobě mimo jiné své přátely ú. mám. Arch. II. 7. Aby útočišče měli k těmto čtyřem ředitelóm zemským. Ib. IV. 467. Móžeme mieti ú. ku pánu Ježíšovi. Hus I. 109. D. Něco za ú. míti. Ú. (asyl, u Řekův a Římanův), vz Vlšk. 337.; ú. před nepo- hodou (tamtéž), vz Ib. 3., 33., 37., 48., 49., 65, 111.