Útok
Útok, u, m. = napadení, náskok, utečení na koho; ve válce = hnání úprkem na ne- přítele, der Anfall, Einfall, Angriff, Sturm. Preláti mají lid od útoků vlčích obraňovati: Ú. na někoho učiniti, udělati. V. Od útoků někoho chrániti; Ú-kem něco vybojovati. Kom. Před nenadálým útokem byl ubez- pečen. Kram. Ú. nepřátelský. D. Něčí ú. zdržeti, Flav., odraziti. Ú. do ležení učiniti. Štelc. První ú. nemoci nějaké cítiti. Bern. Ú-kem na město hnáti. Us. Ú. při zápasu, vz Zápas. Spolek na ú. a obranu, Offensiv- u. Defensivbündniss. Ú. loupežnický; Ná- silný ú. na osobu. J. tr. Ú-kům vysazen, vydán býti; Vzíti něco útokem; K útoku postoupiti; Hromadný ú.; Proti útokům se oháněti. Us. Dch. Ú. k souložení, impetus coëundi. Nz. lk. Na půdě neschůdné útok očekávati. Ddk. Namluvil ho k útoku na hranice německé; Jediný ú. k tomu stačil; Hnal k tvrdému Vyšehradu ú-kem: Viděl, že i oni mohou útok podniknouti. Ddk. II. 175., 264., 417., III. 233. (Tč. ). Ú. byl uči- něn až na samo srdce církve a to od vlast- ních dětí a za mladého věku jejího; A nyní mocným ú-kem povstává proti těm licho- učitelům. Sš. Sk. 174., II. 173. (Hý. ). Po- koušeli se dvakráte ú-kem hnáti na město; Nenadálým útokem rychle sehnali nepřátely s mostu. Pal. Dj. III. 3. 50., 3. 52. Aby chytrosti a útoku ďáblova, toho jestřába, utekla. Hus III. 22. Útok lidí nerodí. Pk. S druhé strany také útok k městu pustil. Skl. 325. O vojenském ú-ku vz S N. XI. 256. O ú-ku v tělocviku vz KP. I. 529. Ú. řím- ských a řeckých vojsk. Vz Vlšk. 432., 446., 447.; ú. gladiatorův. Ib. 396. — Ú. = útěk, die Flucht. Toho měsíce pravým útokem preč jest z Čech utekl. Pulk. — Ú. = ná- silný vpád v cizí dům, výboj, gewaltsamer Einbruch, Frevel, m., Gewalttätigkeit, f. Ú. na dům učinč hlavu ztrať. Brikc. — Ú. = ohlášení žaloby, die Vorklage. Ú. od: utéci se na koho (póhonem); ne od utknouti. Vz Gl. 352., Tov. 50., 135, VŠ. 91., Vš. Jir. 105., 106. Ú., kterýž každý póhon před- chází, jest když kto na koho utkne, žá- daje, aby byl pohnán (k soudu aneb kromě soudu). Vš. Jir. 105. A tentýž ú. jest pó- honem, ale tímto se dělí, když se najprve vpisuje a dokudž na pohnaného nevyjde; ale póhon slove, když již komorník požene. Vš. 90. Cf. Tov. k. 79., Gl. 352., Kn. drn. LIV. a 37. Ú. před lavicemi a v šranciech rozličně se děje. Vš. Jir. 106. Ú-ku žádati, na ú. volati; ú. zapsati, vložiti, klásti, uči- niti, opraviti, proměniti. Vš. Jir. 105. —109., 145. Ú. má míti na Elšku. Půh. II. 63. Kdo hledal práva u soudu, obrati v se k staro- stovi komorničímu, položil u něho svůj první útok neboli opověď. Pal. Dj. II. 2. 402. Již po tento dnešní den ktož na koho ú. vloží, ten má tudiež hned jmenovati a napsáno má býti, z čeho chce pohnati; a jakž útok vloží, aby před se dohnal konečně do su- chých dní najprve příštích. Arch. III. 312. Ktožkolivěk učiní ú. a nepožene v 6 nedě- lech po tomto semnu (sněmu), ten ú. nejmá moci. Půh. I. 200. (101). Ú-ku a puohonu osobně puovod se má dožádati; Ú. vlože, zejména z čeho chceš poháněti jmenuj a poháněj do suchých dní nejprv příštích; Ú. k puohonu o dědictví. Ú. pro škody jak a kdy se má klásti. Vz Zř. zem. Jir. O. 4., D. 31., G. 7., I. 3. Ú. vloží-li kdo, pohá- něti povinen. Ib. 624. — Ú. = zapsaný pó- hon, pokud na pohnaného po kmetu nebo po komorníku nevyšel. Pr. 1869., str. 191. Ú. na někoho vložiti. D. Ú-ku brániti se ná- leží. Rb. Ú. nedohnaný. Vš. Jir. 106. Pře mají podlé ú-kóv jíti; Ktož jest prve útok vložil, prve aby slyšán byl. Ib. Pakliby nedohnal, tehdy má tomu 10 kop gr. dáti, proti komuž ten ú. vložil. Exc. — Ú. = ohlášení škod a útrat při právě, gerichtliche Anmeldung des Schadens p. der Unkösten, Einlegung der Schäden. U. škodní. Ros., Zříz. zem. A chtěje já dále po svém právě jíti a jeho ze škod útratních a nákladních viniti a nemoha sám osobně k tomu dosta- čiti, dožádal jsem se urozených pánů, aby na místě mém útok pro škody vložili. Faukn. Ú. ze škod po rozsudku vložiti. Vz Zř. zem. Jir. 624.