Útor
Útor, u, m. = spodní kraj nebo obruba u sudu, konve atd., aby nádoba dnem na zem nepadala. Ú. = dražka, ve které dno jest zasazeno, zejk, kým, die Zarge, Kimme, der Frosch. D., Suk. Ú. = žlábek ve dřevěné nádobě, v němž dno zasazeno; pak dolní čásť či okraj též nádoby. Us. Vck. Ú-ry jsou uštípány. Us. Mřk. Když loď ve všech svých ú-rech a svorech sténá a praská. Holub, Voda teče útorem; sud má špatné ú-ry. Us. Sraziti někomu ú-ry (zkaziti předsevzetí). Ros., Č. M. 524., Ehr., Lb. (Vz Nepřátelství). Má slabé ú-ry (kdo moč n. dech v sobě držeti nemůže. Vz Vada, Tělo). Č. Má slabé ů-ry a všecky průchody otevřené (odevšad nečistí; také = nic nemůže zatajiti. Vz Kle- vetář. Lb. ). Har., Č. Vz Outor.