Utratiti
Utratiti, il, cen, ení; utráceti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; utracovati, utratívati, utra- covávati = ztratiti, verlieren; zatratiti, zka- ziti, vertilgen, zu Grunde richten; usmrtiti, hinrichten; ztráviti, verzehren, verschwenden. Jg. — abs. Odkad utrácí? V. Neutrácej, když nemáš (Cf.: Nemáš peněz, mnoho ne- jez; Bez peněz málo jez). Us. Dch. Nedej mně, milá, nedej mně utrácet, ty máš peníze, můžeš mě vyplácet. Sš. P. 595. Tak dnes utrácej, abys měl i zejtra. Kos. — co, koho. Mnoho utráceti. V. Utratiti za rok mnoho. Ros. U. peníze, Us., dobré jméno (zkaziti). Koll. Zločince, V., vraha (usmrtiti). Br. Keď Kačenku utráceli, všeci mládenci plakali. Mor. pís. 188., 157. A to só (= jsú) ti zlo- stni kati, co mě budó utráceti. Sš. P. 158. Žádného ntratiti nedali, dokuž by zmrskán nebyl. BK. II. 128. a. II. statek. V. Snadno i česť svú utrácá, kdo v novinkách sa obrácá. Mor. Tč. Však on tam svého neutratí. Mor. Šd. Mnohokrát z bludnej cesty osoží sa vrátit, jestli nechceš čas i chodzu darebně utratiť; Kdo bez Boha pracuje, darmo čas utrácá; Chvalitebná práca cti svej neutrácá. Na Slov. Tč. Národnosť svou u. Us. Shniloba (= lenosť) lidi utrácí. Sk. U-la svůj věneček ze samého zlata. Sš. P. 381. Mladosť moja, mladosť, tak som ťa utratil? Sl. ps. 119. To som u-la, čo som si nad zlato, nad perly vážila. Sl. ps. 101. Ty peníze on utratil. Půh. II. 371. Nepomátla se tou měrou, aby pří- tomnosť ducha byla u-la. Sš. L. 15. Statek marně u-til. BR. II. 259 A toho zbožie u. nemáme. Arch. I. 401. Čím více kto a mar- něji záduší utracuje, tím více bude, ač se nepokaje, muky trpěti. Hus I. 443. Kdož marně utrácí čas, větší škodu sobě činí, nežli by peníze utrácel. Tč. Neutrácej víc, než získáš, sic na hlavu se potřískáš. Reš. Co nachová Stejskal, to utratí Vejskal. Prov. — co skrze co kdy. Utratil (ztratil) v os- mém roku skrze smrť otce svého. Tabl. poes. Milosť boží sa utratí skrze hříchy. Na Slov. Tč. — co, koho na čem, kde. Zlo- čince na hrdle. V. A tu jsú na jich zboží jedno utratili a druhé preč hnali. Půh. I. 248. Utratiti peníze na cestě. D. A rozličně jinak utracujíce na pyšném rúše. Hus II. 300. — co, koho čím: hanebnou smrtí, Troj., mečem. Us. Pitím mnoho utratil. Ml. Ohavnou smrtí vás všech utratím. Pass. Nemocí mnoho u-til. Us. Dch. Pohárkom rozum svój u-til. Na Slov Tč. — kde. V ho- spodě mnoho utralil. Ml. Vícej rozkoš nežli práca zdraví u lidí utrácá. Na Slov. Tč. V tom domě mnoho se u-cí. Us. Dch. Na Petříně nad Prahou utraceni jsou jiní ve- řejně. Ddk. II. 406. — odkud: z hotových (peněz), z cizího utráceti. Us. — co komu: ženě věno. Us. Zboží někomu u. Půh. 421. U. sirotkům Arch. V. 272. Poručník zaruče dobře před úřadem, aby sirotkóm neutratil, ani jim zboží do jich let umenšil... O. z D. — co proč. Nemá z žádných jiných škod pro tu při viniti, než toliko, což pro tu při naloží a utratí. Vl. zř. 283 U. co z nepřízně (zkaziti). Pro zišček i Boha utrácá. Na Slov. Tč. Otec pro užitek dětí peníze utrácá Na Mor. Tč. V jakém počtu Vršovci k rozkazu Svatoplukovu jsou utraceni, toho... Ddk. II. 404. — od čeho. Utrácel od groše če- ského deset bílých peněz (více než měl). Prov. — (co) na co Na marnou slávu dů- chody utrácí. Har. Co obroku koňského na každé koně obzvláštně se utratilo. V. (Své jmění) na řečníky u-li. Vš. XXVIII. Ani na marnosti a přielišnosti utracoval. Hus II. 221. A ty (koně) jest on na svú potřebu u-til a těch mi zaplatiti nechce. Půh. II. 390. — jak: s lehkou myslí. Us. —adv. skoupě, statek marně, neužitečně, zbytečně u. V. Co kdo sám nevypracoval, to snadno u-tí. Na Slov. Tč. Dolnou pověsť nenabytelně u. Pal. Dj. IV. 2. 298. Kdo darmo vzal, na to nedbá, když darmo utratí. Na Mor. Tč.