Utrhač
Utrhač, e, m., der Abreisser, Abbrecher. Us. — U. = pomlouvač, křivý žalobník, úštipečný slovník, hánce, der Verleumder, Lästerer. V. U. na cti, der Ehrabschneider. Jg., Šm., J. tr., Troj. Tomuto u-či se nikdo nezachová. Us. Dch. Neposlouchaje pomlou- vačův a utrhačů pracuj s chuti usilovnou na národa poli dědičném. Kmp. Já jsem člo- věk dobrý, ale tys mej cti utrhač; Tys mi se znal v tom, žes mi řekl, že sem u. do- brých lidí. NB. Tč. 186. U. sobě a poslu- chači obecne škodí; Písmo přirovnává u-če psu, svini a hadu; Též u. opustě všechny ctnostné skutky blížnieho chopí se zlých a těmi se i jiné krmí s chutí; Proto jsú jako svině u-či, neb jako svině radějšie volí lajna než jiné věci, jenž vonějí; A jakož svině najprve pysk ustrčí v lajno, též přivyklý u., kam přijde mezi lidi, jazyk ustrčí v blíž- nieho hřiechy; Jakož svině párá hluboce v lajně pyskem, též u., co móž nejhlúbě dosáhnúti hřiechu, pára svým jazykem; Jako svině nechajíc vody čisté válé se s libostí v blátě, též u., opustě ctnosti čisté, válé sě v hřieše; U. podoben jest k hadu. Hus I. 229, 230., 383. (Tč. ). Dej slovo u-čovi, tím slovem tě zhubí. Mor. Tč. U. po ulicách pred všeckými tvé čreva (střeva) vytočí; Trním zapchaj tvoje uši, když u. mluví, co slyšať nesluší; Podlizači, utrhači sů zverové (= zvěř) ledajací; V horách sú ukrutné zverové med- vedi a vlci, v mestách sú u-či a podlizači. Na Slov. Tč. Cf. Málo těch hlav, na něž by se utrhačova kukla nehodila. Pk. Vz Rb. 273., Utrhání.