Utrhání
Utrhání, n., das Abreissen, Abbrechen. U., květu, ovoce. — U. = pomluva, sočení, die Lästerung, Verleumdung, der Schimpf, Spott. V. U. na cti. Vz Rb 273., J. tr. U. v řeči. BR. II. 22. Od utrhání kroťte jazyk; A jest u. zlé mluvenie o člověku bez jeho při tom bytie; Ktož cizím u-ním se pase bez pochybenie cizím masem se nasycuje; U. již tak jest v obyčej vstúpilo, že již ho nemají za hřiech; U. od chvály člověka počne řka, že jest člověk dobrý a ihned vyrazí u řka- Než... a tiem než všichnu chválu prvú po- razí; Nižádné u. nás k hněvu nepopuď; Aby pro mé neměl králova Milosť u. a Česká ze- mě pohaněnie, rozeslal sem mnoha listóv. Hus I. 228., 229., 230., 231., II. 18. (Tč). Cf. Utrhač.