Útroba
Útroba, y, f. (utr- oba, strsl. ątrBba) = vnitřek, vnitřnosť zvl. těla lidského (život, břicho, střeva), das Innere des Körpers. Krvá- cení utrob, innere Blutung. Dch. Žízň u-bu smáhše. Rkk. 52. — U. = matka, die Ge- bärmütter. V Mat. verb. nepravá gloss. Pa. — U. = srdce, vnitřnosť (jakožto sídlo citu, odvahy), das Innere, das Herz. Žleč sie rozli po utrobě. Sněm. Vzbúřichu sě v u-bách (uvnitř, v duši). Výb. I. 37. Chtě poznati jich u-bu. Alx. V. v. 1476. Všech sto jmieše k Výhonu v u-bách statnú vieru. Rkk. 30. Velmi sě smutista oba, by jim jich teskna u. Ur. rk. 205. Duch sv. lásku boží v u-bu lidskou vlévá. Sš. II. 123. Darmo sem vás nezval k sobě. Jest zde tak v múdrej útrobě jedna panna, velmi krásna. Kat. 1497. Vždy tni bylo na u-bě. Leg. — U. = játra, die Leber. Us. a Místka. Škd.