Utrpěti
Utrpěti, utrp, pě (íc), ěl, ění a ení; utr- pívati, utrpovati = bolesť snášeti, leiden. — abs. Strážní utrpěli. Br. I jat jest a uvržen do žaláře, kdežto co rušitel veřejného po- koje u. měl, kdyby zaň poslové čeští sami nebyli přimlovali se. Pal. Dj. III. 3. 57. Pěchota opuštěná utrpěla, jakoby na masné krámy uvedena byla. Dač. I. 267. Praviece, že by chtěli i u., ačby dokázáno bylo na ně to duovodně. Arch. II. 239. — co: škodu. U. proměnu, lépe: bráti, vzíti. Vz Brt. 2. vyd. 251. U. změnu. Pal. Sbr. sp. 1841. 5. U. ve- likou zkázu. Pal. Dj. III. 3. 60. Ani se ne- naděje, co jednou utrpí. Dch — od koho. Utrpěl od nich. Br. — kde. Mezi zlými dobří nejspíše utrpí. V. Utrpěl škodu na svém jmění. Us., Hš. exc. Křesťané ve veřejných hospodách naskrze pohanských úkoru na mravech u. mohli. Sš. I. 126. Vojenská nehoda, kterou strana králova před Norimberkem u-la, měla napravena býti, U Dubna utrpěli Dánové velikou po- rážku před očima Němců. Ddk. III. 28., 164. Na něčem škodu u. Us. Tč. Syn božie utrpěl jest za hřiešné na svém těle; Co platno člověku, získá-li celý svět a na své duši škodu vezme aneb na duši utrpí Hus I. 111., III. 167. — proč. Cos pro mne u-la. Němc. Jakých škod pro něj u. bylo klášteru hradištskému. Ddk. V. 182. Apo- štolové smrť pro Krista pána od moci svět- ské u-li. Dač. I. 288. — čeho: úrazu, šp. m.: úraz Brt. — co od koho. Vz U. co proč. — kdy. Kdybys také v přítomnosti nějakou škodu utrpěl, trpělivě ji snášej Ddk. VI. 144. Tu Slezáci pod knížetem Kunratem u-li bolestnou porážku. Pal. Dj. III. 3. 52. — zač: za hřích. Br. Činili mnohé škody, ale za to také u-li dosti hojně sami. Pal. Dj. III. 3. 225. — v čem. V tom chudí poddaní utrpěli. V. Protož člověctvie v synu božiem a v jeho mateři u-lo a dosti učinilo. Hus I. 295. — čím. Kdo kradl, má hrdlem u. Ms. pr. pr. Tím mladé dříví velice utrpí. Um. les. Střecha požárem velmi u-la. Ddk. III. 106. Zvláště u-ly tím církevní statky. Ddk. III. 127. Toho kříže, jiemžto se ve- ličíš, trpce svým životem u-píš. Pass. 21. (Hý. ). Laodicea nejednou zemětřesení u-la; Jestliže toliko domácí a dávní bohové tím v úctě u-li. Sš. II. 207., Sk. 25. A stoj to dlúho neb krátko, že to svým hrdlem u. mosí. NB. Tč. 115 —co komu. Jest slušno dáti almužnu a samomu něco u. (= ujati). Št. Cf. Utrpení.