Útržka
Útržka, y, f. = utrhání, utržení, der Abbruch, die Verringerung. — Ú. = utr- hání na cti, pomluva, naříkání, die Läste- rung, Verleumdung, Verunglimpfung, fal- sche Anklage. Ú-ku činil jemu, že by mu z úst smrdělo. V. Lživým a útržek plným spisem; Žádných útržek tam neslyšel. Kom. S ú-kou o někom mluviti. Br. U. a hyzdění dobré pověsti. Faukn. Vždycky se poctivě zachoval, aniž jest co po sobě pozůstavil, co by jeho cti a dobré pověsti v času po- tomném k hyzdění a ú-ce býti mělo. Faukn. 102. A že to jemu ani jeho dědicům budú- cím jeho nemá a nebude aniž můž k žádné škodě, k ujmě neb k jaké útržce jeho cti býti. Zř. F. I. U. XIV. Jistě by znamenité ú-ky neušel. Abr. z G. 149. Nebude mu to k ú-ce na jeho cti. Arch. V. 204. Ú-ku mi činili. BR. II. 55. a. S posměchem a ú-kou na někoho ukazovati. Br.