Uvadnouti
Uvadnouti, dnul a dl, utí; uvádati = zaschnouti, welken, ab-, verwelken. — abs. Kvítek uvadl. Jel. Její krása uvadla. Sych. Láska vadne, až uvadne. Dch. Což mi je po prstenku, po zelenem vinku; prsteněk se zlame a vinek uvadně; Vadlo jabko, vadlo; jak uvadlo, spadlo. Sš. P. 111., 418. A jiné (símě) padlo na skálu a uvadlo, neb nemělo jest vláhy. Luk. 8., Hus II. 70. — komu. Umřelo mi potěšení, uvadl mi z růže květ, už mě mrzí celý svět. Brt. P. 36. Tej našej lúbosti veniec už uvadnul. Sl. ps. 91. — čím na čem. Valerianus dlouhou a psotnou službou na svém životě uvadl. Mudr.