Uvázati
Uvázati, uváži a uvíži, uvaž (zastr. uvěž), al, an, ání; uvazovati = vázáním upevniti, zavázati, binden, verbinden, durchs Binden befestigen; přivázati k něčemu, anbinden; povinnosť nějakou uvaliti, einen binden, ihm Pflicht, Schuldigkeit auflegen. Jg. — co, koho. U. ránu, V., někoho. Kom. U. rane- ného. NB. Tč. 110. A přiblíživ se uvázal jest rány jeho. Hus II. 327., 337. — co komu. Lesti (= jestli) ťa synečku hlava bolí, uvaž si lísteček jaborový; Uvázal jí pecen chleba a nedal jí noža. Sš. P. 605., 677. Ani sem si šňorečky neuvázal. Brt. P. 3. — co (si) kam (nač, v co, k čemu, do čeho): přílepek na ránu. Us. U. psa k boudě, ke stromu. Us. Tělo v nové plátno uváza. Hr. rk. 263. Uvaž ke hrantu tele na provaz. Us. Šd. Uvázal si na krk ženu a děti. Us. Uviaž si koníčka na našu zahrádku. Slov. ps. Tč. Včil ho sobě uvaž na hrbatá záda; Hrnec mlíka do pytlíka na hrtan uvážó. Sš. P. 273., 513. (Tč). U. něco do uzlíčku. Us. — (co) jak. U. něco volně. Us. Uch. Uvazuj s pláčem a rozvazuj skokem. Č. Uvá- zati si na záda přes poly uzlík. Slez. hra. Šd. Uvažte mi hlavu křížom. Us. Psgr. — koho nač proč. Hovázala j u na hyňtečko — na hyňtečko na hedbávnó, aj to pro lásko starodávno. Sš. P. 716. — co kde na čem. Uvaž si ho doma na provázku; Za humnama na ječmínku uvázala žena muža na řemínku. Sš. P. 335.. 670. (Tč. ). Něch si jich uvíže- doma na řetázu. Čes. mor. ps. 214. — koho nač oč. A já k vám přijedu na vraném ko- níčku a si ho uvážu na vašu jedličku o bílú stužičku. Sš. P. 371. — se komu oč. O to (zbožie) mi se již uvazují; Jako se byl o to obilé uvázal a stavil. Půh. II. 420., 582. — koho, co, se v co komu kde. U. psa u stromu. Us. A třetímu (dítěti) v hájku uvážeš kolébku; Uvázal ju v dubu a nasypal jí žaludu. Sš. P. 140., 172. Uvázal se v mé zbožie v Štěměších. Půh. II. 168. Uvázav se mezi mnú a mezi Oldřichem z Hradce, že měl mezi námi vyřéci o sto a o tridceti hř. Půh. II. 262. — se kdy v čem. V tom jsem se byl ve Chalkovice uvázal po jeho náměstka smrti. Půh. I. 196. U. co v rúšku. Ras. — v co. Nechtěl slib učiniti, aby ty hory v jaké nesvobody měl uvazovati. Mus. — co čím: provazem, řetězem. Jg. — (se) nač: na provaz, Ros., na řetěz. Raději bych jej uvázala na šňůrečku. Anth. Brt. 59. Uvá- žeme šest pacholků na jeden provaz. Sš. P. 766. Když jsem se uvázal na to dání. Půh. II. 479. — koho, se (v co) zač: za krk, za hrdlo (= oběsiti). V. Za nohu u. Vz Za. U-li ho k dřevu za ruce i za nohy húžvemi. BO. Věřitelé za dluh v statek ten se uvá- zali. Klat. — se v co (čím) = osobiti si, přivlastniti si, sich anmassen, zueignen, in Besitz nehmen, antreten; podniknouti, na se vzíti, unternehmen. Ž. wit. 78. 11. Uvázati se v statek, Ros., Troj., v dědictví, Jel., v království, Troj., ve vládu země, Sych., v moc, D., v dílo, Jg., v úřad, Zlob., v po- vinnosť, Rk., v nemocného, Lk., v knížectví české, Háj., se v hrad mocí. Er. Tehdy prve nežli se v to uváže, ten cizinec má napřed ujistiti to dskami zemskými a listem pod p Ktož se v statek a v zbožie jemu dluhem od kohožkoli zapsané mocí svú uváže a potom žádá, aby to jeho uvázánie ve dsky zapsáno bylo... Vš. Jir. 212. — se v co s kým jak. Pan podkomoří s pany hor- níky u-li jsú se v Poděbrady k ruce JMsti krále Vladislava. Dač. I. 50. Žeby se ona paní Anna s nebožtíkem prvniem mužem svým u-la v požár. NB. Tč. 261. — se v co čím jak. Kterou pomocí se bez prodlení u. mohl ve své otcovské statky. Ddk. III. 103. — se v co kdy. Vrátil mu knížectví k správě v témž způsobe, jakým se v ně po smrti Svatoplukově r. 1109. byl uvázal. Ddk. II. 433. V to mi sě u-li ve válkách a já let neměl; Jakož se náš milostivý král po svého bratra smrti v nás i v zemi u-zal. Půh. I. 371., II. 627. Po smrti jejieho muže v statek se u-zal. NB. Tč. 202. — se v co po kom. Že jest sě nebožtík pan Lukáš po nebožtíkovi Veselíkovi v ten statek u-zal bez práva. NB. Tč. 209., Dal., Pulk., Plác., Br., Ben. V. — se komu do čeho (v co): do statku, die Exekution vermöge der land- täflichen Verschreibung führen, sich in den Besitz einführen lassen. Ros. — se v koho = k sobě přijati, spojiti se s ním, annehmen, zu sich nehmen, sich an Jemanden knüpfen, sich mit ihm verbinden. Tyto sluhy bez chú- losti, o to se nic netázavše, v tu se žádnú uvázavše. Kat. 2245. Kněží v ženy se uva- zují. Aesop. Drahomiř se v syna uváza. Dal. — se v co jak. Že se uvázal bezprávne a drží jeho dědinu. O. z D. Uvázal-liby se kdo komu v čí grunty výtržně. Zř. F. I. C. XVII. I když ona baba jeho uzře tak velmi smutného, hned se veň slovy uváza, o smutce jeho otáza. Hr. rk. 297. Uvazoval-liby aneb vkládal-liby se kdo komu svévolně v řeky, potoky a rybníky; Uvazoval-liby se kdo komu mocí v hrady, v tvrze. Vz Zř. zem. Q. 20., T. 25. Národ ten v cizí vlasti a země ovšem ne bez násilí a bez vybíjení a ple- nění se uvazoval. Sš. II. 3. U. se v něco o své ujmě. Žer. Drží mi mé zboží uvázavše se mocí bez práva; Pravú mocí uvázal mi se v šest funtóv platu peněz vídeňských tu v Durnpachu mně i mým dětóm. Půh. I. 147., II. 116. (Tč. ). Več sě páni vedlé ortele uvázali; Věřitelé se v ten duom podlé při- povídánie svého u-li. NB. Tč. 262., 282. — s inft. Ten uvíže se dluhy, kteréž kde pro- vede, zaplatiti vedlé práva. NB. Tč. 191.